Jen si tak trochu písknout

Na sklonku loňského roku způsobil pozdvižení úspěch kapely Ortel v Českém slavíku. Skupina i její lídr získali dva stříbrné „Slavíky“ a já o tom napsal příspěvek na blok. A myslel jsem, že tím to hasne. Ale ono ne. Popularitu Ortelu během udílení cen očividně neustál cikán Radek Banda, lídr skupiny Gipsy.cz (v překladu Cikáni.cz), na kterou v anketě zbylo jen 46. místo. Během slavnostního ceremoniálu pískal a pak demonstrativně odešel ze sálu. Opět jsem myslel, že tím to hasne. Ale ono ne. Ukazuje se, že pro netaktní a nekultivované chování dnes platí jiná měřítka. Zatímco v dobách propagátora slušného chování a společenského vystupování Gutha-Jarkovského (1861-1943) by si pískot v sále vysloužil opovržení (a několik ran rákoskou po natažených pazourách), dnes je chápán jako projev „odvahy a statečnosti“. Ano. Banga totiž za své extempore během galavečera obdržel Cenu Františka Kriegla! Udělila ji Nadace Charty 77 s komentářem: „Nadace Charty 77 udělila Cenu Františka Kriegla pro rok 2017 zpěváku a hudebníkovi Radku Bangovi za vyjádření odvážného občanského postoje, když při vyhlašování Cen Zlatý slavík za rok 2016 protestoval proti ocenění skupiny Ortel, jejíž texty i projev využívají nepřijatelnou rasistickou a xenofobní rétoriku.“ Ponechme stranou, že Nadace Charty 77 neví, že „Zlatý“ slavík už hezkých pár let neexistuje. Byl jsem v šoku spíše z toho, za co lze v dnešní době získat uznání. A tak jsem pátral, jaká parta ho vlastně uděluje a proč. A zjistil jsem, že... „ Ocenění připomíná statečný postoj československého politika Františka Kriegla, který jako jediný z tehdejších představitelů odmítl po obsazení republiky vojsky Varšavské smlouvy v srpnu 1968 podepsat potupný diktát,“ jak se píše na webu Konta bariéry Nadace Charty 77. Wow, takže pískat při udílení hudebních cen je dnes stejně statečné jako protestovat proti vpádu okupačních vojsk. V tom případě bych porotě, v níž zasedá mj. Břetislav Rychlík (známý kverulant, sluníčkář a romofil, který u nás v Bohumíně dělal bordel, když cikáni protiprávně okupovali jeden z městských objektů), doporučil... Měla by za rok 1998 ex post ocenit Dášu Veškrnovou-Havlovou za pískot v Parlamentu při projevu republikánského poslance. A pokud porota hledá vhodné kandidáty pro příští ročník, doporučuji navštívit jakékoli fotbalové utkání. Adeptů na „Cenu Františka Kriegla“, kteří odvážně pískají a křičí „Rozhodčí je kokot“, jsou tam plné tribuny.

Bacha, zloděj chytá zloděje

Novodobé elektronické buzerace mi lezou krkem. Třeba do chytrého abstinenčního auta, v němž musíte nejprve nechrchlat na čidlo, aby nastartovalo, bych nesedl. Ovšem existují případy, kdy by nějaký vstupní proces nebyl na škodu. Třeba před prezentací na netu by člověk mohl formou testu prokázat aspoň základní mentální způsobilost. Například aby věděl, že v průběhu stavovského povstání neproběhla na Pražském hradě kastrace, nebo že před cestou k Jadranu není nutné lovit na půdě lasicovité šelmy, aby si za jejich kožky mohl dotyčný v Šibeniku koupit Karlovačko. Bohužel stránky v síti, na facebooku obzvláště, zakládá více lam než lumenů. Onehdy jsem na jednu roztodivnou narazil, na facebookovou skupinu „Bacha na ně!... Bohumín a krimin“. Neklekla mi klávesnice, to je celé. Mohl by to být sofistikovaný humor... jako že zloději zbytek slova ukradli. Ale vzhledem k dalším hrubkám a celkovému diletantství tato varianta padá. Na stránce mě ale neupoutal zhůvěřilý název, ale titulní fotka. Byla totiž moje. Frajeři si ji bez dovolení odněkud stáhli, prostě ji ukradli. U stránky, která na poukazovat na kriminalitu, je to legrační paradox. Normálně s fotkama caviky nedělám. Když někdo slušně požádá, dám mu. Jako holka po pár panácích na tancovačce. Ale tahle parta nepožádala, tak jsem kontaktoval správce stránky, abychom to nějak vyřešili. A musím konstatovat, že bizarnější rozhovor/chat jsem dlouho nevedl. Předně nevím, s kým jsem ho vedl, správce skupiny byl totiž hermafrodit. Jeho jméno bylo Lenča Novák (příjmení jsem pozměnil, ale i v originále bylo v mužském rodě), jako profilovou fotku měla ta osoba dvě nezletilé děti a během konverzace z ní vypadlo, že je zasloužilou matkou. Osoba měla problémy s vyjadřováním a pochopením základních pojmů... třeba co je to duševní vlastnictví. Zato byla ofrklá, arogantní a poslala mě k šípku s tím, že na mé názory není zvědavá a ať neotravuju. Tak jo. Bylo jasné, že v tomhle případě nebudu tou holkou z tancovačky. Zkřížím nohy a nedám. A tak jsem písnul chlapcům z facebooku, a než bys řekl švec, stránku s čórnutým snímkem zablokovali. Někdy je zkrátka nutné být nedajkou a dávat si bacha na zloděje, kteří křičí „Chyťte zloděje“.

Na facebookové sračky jsme staří, Rogere

„Už jsem starej na tyhle sračky,“ říkával mahagonový polda Roger Murtaugh v kultovních Smrtonosných zbraních. A to na plátně chytal zloduchy v době, kdy neexistovaly mobily a sociální sítě. Dnes by byl totálně v háji, stejně jako já.
Okolnosti mě svého času přinutily přidat se na facebook. Ale když už tam jsem, říkal jsem si, aspoň najdu staré kamarády. Zjistím, jak dnes vypadají, co dělají, čím se živí a co je baví. Ale to jsem byl na veliký brzdě, takhle to nefunguje... Onehdy jsem dal na facebook, volně přeloženo „bibli ksichtů“, fotky s kamarády z dovolené. Snímek mi hned kdosi komentoval s tím, že není zvědavý na tři chlapíky. Proč prej není pořádně vidět ten barák za námi? Inu proto, že je to facebook a ne buildingbook (katalog baráků). Jenže jak postupně zjišťuju, on je to ve skutečnosti shitbook, neboli encyklopedie srágor.
Ráno zapnu FB a na hlavní stránce vidím, že Tonda uběhl/ujel na kole hafo kilásků a spálil tolik a tolik kalorií. No, ehm, fajn, Tondo, myslíš na zdraví, ale proč by mě to mělo zajímat. Pak zjistím, že Franta porazil římské legie, vybudoval virtuální osady, zkrátka že dosáhl určitého levelu v nějaké hře. Možná tím Franta naznačuje světu, že nezakopne o ženskou, nemá si večer s kým štrejchnout, a tak kalí celou noc onlajnovky. Ale to jen hádám... a roluju timeline dál. Postupně se prokopávám horoskopy, dozvídám se, co měl kdo k obědu i s vizuální podobou krmě předtím, než prošla zažívacím traktem. Fajnšmekři tam dávají i fotky po. Následuje sekce rádoby vtipných videí, karikatur politiků a roztomilých zvířátek. Což o to, na štěně buldočka rád kouknu, na rozdíl od buldočího ksichtu velkodrůbežáře z pod Tatier. Do toho nějaká ta reklama, protože za něco si Zuckerberg tryskáčem na sushi a za šikmookýma holkama zaletět musí. A ranní listování facebookem zakončují moudra a citáty, většinou ve formě obrázku staženého z internetu, ve kterém původní autor nasekal hromadu chyb. Sečteno, podtrženo, denní dávku informací jsem dostal, ale o svých přátelích jsem se nedozvěděl zhola nic.
Minulý týden si jedu našlapanou tramvají. Držím se madla a nechávám volný flek pod sebou případným důchodcům. Místo nich si na něj sedla přistoupivší asi osmnáctiletá zrzka. Mladá, hezká, sympatická. Ovšem mé sympatie k ní opadly, když vytáhla telefon. Sotva si kecla na zadek, začala si pořizovat selfíčka. Zprava, zleva, s vyšpulenými rty. A během vteřin je ládovala na FB a instagram s duchaplnými popisky typu „Aáááááá“ nebo „Ouuuuuu“. Je netaktní koukat cizím lidem na displej, ale když ona to všechno dělala tak exhibicionisticky. Pak přepnula na stránky přátel a bezmyšlenkovitě začala úplně všechny příspěvky lajkovat. Bylo to jako když datel mlátí hlavou do stromu, desítky, stovky lajků za minutu. V tu chvíli už jsem na její displej koukat přestal. Spíše jsem chtěl strčit hlavu do pryžového madla v tramvaji a na místě si to hodit. Je to tak, Rogere, i já už jsem starej na tyhle sračky.

Berušku z Asie zašlápnout, uprchlíka hýčkat

Člověk (Homo sapiens sapiens) není součástí ekosystému a planety Země. Pouze tak si lze vyložit kroky Evropské unie.... Přírodovědci už roky bijí na poplach v souvislosti s invazními druhy živočichů a rostlin. Co je invazní druh? Použiji citaci z Wikipedie: „Invazní druh je druh na daném území nepůvodní, který se zde nekontrolovaně šíří, přičemž agresivně vytlačuje původní druhy, které mají podobnou funkci v přírodě jako on. U obzvlášť nebezpečných invazí může dojít k tomu, že se daný druh začne šířit natolik nekontrolovaně, že rozvrací celé ekosystémy, což vede k rozsáhlým ekologickým škodám a potlačení či likvidaci mnoha původních druhů.“
Této hrozby si je paradoxně vědoma i Evropská unie, a tak mimo jiné loni v srpnu vstoupilo v platnost prováděcí nařízení EU, které zakazuje dovážet do Evropy 23 invazních živočichů a 14 druhů invazních rostlin, které... a opět následuje citace nařízení: „Svým neřízeným šířením v přírodě ohrožují evropskou biodiverzitu, ekonomiku a dokonce i lidské zdraví.“ Zjednodušeně řečeno, na českou zahrádku patří slunéčko sedmitečné. Je červené a jeho jméno napovídá, že má na krovkách sedm flíčků. Když na zahrádce uvidíte slunéčko oranžové či žluté, kteří má na hřbetu dvanáct a více teček, je to nežádoucí import z Asie, který sem nepatří a máte plné právo jej zašlápnout. Do této chvíle je vše OK, jasné, srozumitelné, logické. Pak ale nechápu, že tatáž EU, která brojí proti rozšiřování nepůvodních rostlin a živočichů, naopak zapleveluje Evropu nepůvodními exempláři Homo sapiens sapiens. Přitom když se podíváme na definici invazních druhů i detailní popis evropského nařízení ohledně fauny a flory, vystihuje to naprosto přesně současnou uprchlickou kauzu.
Evropská komise dokonce aktuálně pohrozila finančními sankcemi zemím EU, které nepřijmou stanovené kvóty uprchlíků. V tom případě by ale kluci a holky, kteří zasedají v Evropské komisi, měli složit reparát z biologie. Podle jejich výkladu totiž musíme berušky z Asie či Afriky vypudit a zahubit, ale jiné živočichy z těchto kontinentů musíme na svých zahrádkách naopak hýčkat. Tak Darwine, kápni božskou. Je člověk „pánem tvorstva“ a žádné zákony přírody pro něj neplatí?

Hatmatilka sira Humphreyho

„Každý moula ví, že 22. únor je „den“, že to není banán ani trolejbus. A leden, únor, březen... jsou měsíce. To ti řekne i děcko, které ještě nosí plíny na zadku. Takže psát „dne 22. února...“ nebo „v měsíci březnu jsme navštívili...“ je stejná debilita jako napsat „potkal jsem člověka Frantu Nováka“. Na tato slova nikdy nezapomenu. Vyřkl je před téměř čtvrtstoletím jeden starý novinářský pardál, můj mentor. Coby eléva mě připravoval na to, že se budu potýkat s informacemi od úřadníků, policistů, kteří se vyjadřují hatmatilkou, pro běžného smrtelníka nepochopitelnou. Vžilo se pro ni označení ptydepe, které vymyslel v polovině 60. let Václav Havel. Sice ho nemusím ani jako politika, ani jako dramatika, ale správně vystihl, že úřady komunikují cizím, nesrozumitelným jazykem. Ale abych nekřivdil českým úředníkům, to není naše lokální specialita. Stačí si pustit čtyřicet let starý seriál Jistě, pane ministře, v němž ptydepe bravurně ovládal sir Humphrey. A před zhruba deseti lety v Polsku uvažovali, že budou úředníky povinně školit, jak správně používat mateřský jazyk (protože jejich elaborátům nikdo nerozuměl). Ale jak všichni víme, je to marné. Úředníci (celosvětově) pochytili tuto svahilštinu od starších kolegů a předávají si ji z generace na generaci. Je to jako když doma před malým děckem nevědomky zaklejete a ono pak cupitá po bytě a vykřikuje „kujva, kujva“. Úřední osoby zkrátka učit novým spisovným kouskům nelze, ale v minulosti tady byli hlídací psi, kteří to sledovali a napravovali - novináři. Dokázali přeložit celostránkový úřední blábol do jediné srozumitelné věty, opravovali, zkulturňovali, aby se ke čtenáři dostala srozumitelná informace. Jenže obecný úpadek řemesel se týká i žurnalistiky. V redakcích teď sedí většinou mladá ucha, která nemá kdo vést, protože staré novinářské bardy vystřídali manažeři, a ti viděli noviny leda z rychlíku. A tak se na stránkách renomovaných listů setkáváme s pojmy „policisté šetří případ“ či „statistici provedli místní šetření“, což jsou stejné kraviny jako kdyby napsali „policisté ejakulují případ“. Slovo „šetřit“ má v češtině pouze význam „spořit, střádat“, žádný jiný, a jeho použití ve významu„vyšetřovat“ nebo „provádět průzkum“ je pouze součástí zvráceného ptydepe. A stejné je to s trpnými rody - „bylo provedeno kácení“. Snad „dřevorubci pokáceli“, proboha! Copak chlap v hospodě řekne kamarádovi „Včera bylo s manželkou provedeno souložení“?
Hlídací psi mateřského jazyka zkrátka vymírají, stejně jako vymírají zedníci, pokrývači, truhláři... A tak vám barák opravují chlapíci, kteří neumí namíchat maltu, na střechu lezou rekvalifikovaní havíři se strachem z výšek a truhlář v životě neviděl olšové dřevo, zato má volšové ruce. A v novinách dělaj vyjukaní študáci, kteří sice vědí, že Řepka klátí Kristelovou, akorát neví, jak se píše „klátí“, tak napíší „provádějí souložení“.

Urologický incident

Světem hýbe urologický incident - mladá Slovenka vykonala malou potřebu. A vykonala ji na jistou publikaci, kterou pak spálila. Tou knihou ovšem nebyl Malý Bobeš ani Mein Kampf (za to rozdává Brusel vyznamenání), ale Korán. A to je průser. Slečna vyfasovala ocelové náramky, žandári ji odvezli do cely a soud na ni uvalil vazbu. Prý z obavy, že by mohla v páchaní činnosti pokračovat. Aby ne, lidé přece chodí vyměšovat pravidelně.
Dievča od Tatier, byť pohledné, asi nebude žádný lumen. Čůrat na knížky, pak ještě p(r)omočený papír zapalovat a filmovat se u toho je pitomost. Ovšem mladé pipinky vkládají na net mnohem debilnější videa. Tahle aspoň projevila národní cítění (močila před státní vlajkou). Projevila tedy něco, co se z lidí a zejména z vrchnosti na starém kontentu vytrácí. Tato (j)elita pak totiž přijímají zákony, podle nichž nyní hrozí mladé brunetce až šestiletý kriminál! Sakra, vždyť jsme byli národem Švejků (stále vnímám Československo jako jeden celek), Heydrich o nás prohlásil, že jsme „smějící se bestie“, tedy že si děláme ze všeho a za všech okolností kozy. A teď toto? Šestiletý pobyt za katrem za takovou klukovinu (holčičinu)? Všichni mají plnou hubu svobody a demokracie a jak jsme byli za totáče perzekvovaní. Vážně? Kdyby někdo před třiceti lety pomočil Marxův Kapitál nebo Manifest komunistické strany, nějaký agilní esenbák by mu ledy udělal pendrekem jelita na zadnici. A šlus.
Absurdita aktuální kauzy je do nebe volající. Když trojice komi(ni)ckých šašků, bažících pouze po publicitě, rozstříhá Prezidentskou standartu, statní symbol, z pohledu legislativců je to prkotina. Ale když někdo pomočí předmět, který nemá s daným státem nic společného, je cizorodý, vůbec sem nepatří, jde za to do báně.
Někteří chytrolíni se nechali slyšet, že brunetka svým urologickým happeningem ohrozila bezpečnost Slovenska. Ó nikoli. Bezpečnost Slovenska, Česka, Německa, celé Evropy ohrozili vítači, kteří zvedli závory a vpustili do naší domoviny davy potenciálních šílenců. Šílenců, kteří kvůli malůvce chlapíka s ručníkem na hlavě v časopise pokropí kalašnikovem nevinné civilisty nebo si s kamionem á la Hepnarová zahrají lidský bowling.
Slovenská justice teď bude řešit naivní vlastenku, která si odskočila na malou. A kdy už někdo začne konečně řešit, že Brusel a evropští pohlaváři nepokrytě močí a kálí na vlastní občany, jejich identitu, kulturu a národní tradice?

Sick. Marod nebo magor?

Nějaký nezdvořák vám kýchne do obličeje a domů odcházíte s chřipkou. Nebo večer trochu zakalíte a ráno máte kocovinu. Na tyto situace myslí stále více zaměstnavatelů a nabízí svým ovečkám řešení. Můžou si bez udání důvodů vybrat jeden či dva dny volna ročně. Není to nemocenská, není to dovolená, je to solidární gesto. Skvělá myšlenka, která si zaslouží palec nahoru. Je tu ale háček. Pro tyto rekonvalescenční dny se vžilo označení „sick days“. A já si kladu otázku: Sakra, proč? Klasická nemocenská se oficiálně označuje jako pracovní neschopnost. Tak proč by se tato jednorázová marodka nemohla jmenovat třeba „den nemoci“ nebo nějak podobně? Prostě česky. To by ale človíček, který tento anglický termín zavedl do našeho prostředí, nesměl být líný nebo hloupý (nebo obojí).
A další příklad... Měl jsem něco napsat o novém ministerském projektu, který se týká školství. Projekt sám o sobě je v poho, akorát mu nějaký chytrák dal zavádějící název „Klima“. Ponechme stranou, že to evokuje něco se životním prostředním nebo klimakteriem kantorek. Údajně bylo myšleno klima jako celkové školní prostředí. Budiž. Jenže onomu chytrákovi to bylo málo, a tak ho napadlo, že „Klima“ bude zkratkou, a tak se dodatečně k jednotlivým písmenům snažil naroubovat slova. A vypadly z něj mimo jiné výrazy „L - leadership, I - inkluze, M - mentoring...“ A v tu chvíli jsem si, coby milovník českého jazyka, odblinkl.
Nemám nic proti angličtině. Je to hezký jazyk, melodický a písně v angličtině znějí skvěle, byť jejich texty ve většině případů vyjadřují infantilní bláboly. Angličtina mi obecně nevadí, jen nechápu, proč si převzatými výrazy zasíráme mateřský jazyk. Angličtina v Česku úředním jazykem není, naopak zde máme Ústav pro jazyk český, který by měl pro nové výrazy (v souvislosti např. s novými technologiemi jich vznikla celá řada) vymýšlet české alternativy. Jenže naši jazykovědci to nedělají, prostě na to kašlou. Snazší je převzít něco ze západu. Co by na to asi řekli Dobrovský s Jungmannem, národní obrozenci, kteří se naopak snažili vymyslet českou alternativu pro kdejakou germanismem zavánějící ptákovinu. Jejich nosočistoplena (kapesník), klapobřinkostroj (piáno) či bručka (basa) sice upadly v zapomnění, ale aspoň se snažili. My na to naopak prdíme, naše národní cítění šlo do kopru. Z anglofonního slovníku přebíráme jeden výraz za druhým a vůbec se nepozastavujeme nad jejich významy. A tak outsourcujeme, brífinkujeme, brainstormingujeme, chatuje, lajkujeme... Třeba v úvodu zmíněné „sick“ může znamenat nemoc, ale také duševní poruchu. Takže teď nevím... když si vyberu sick days, jsem marod nebo magor?