Ač skončí na lafetě, byl jedinou volbou

Ani v prvním, ani ve druhém kole. O osudu prezidentských voleb bylo rozhodnuto už před mnoha měsíci, když se lid dozvěděl jména kandidátů (resp. protikandidátů, neb to tentokrát bylo všichni proti jednomu). Český prezident nemá moc pravomocí, ale důležitou personou bezesporu je. Vždyť je hlavou, reprezentantem státu a jeho lidu. A když se, sakra, o takovou funkci někdo uchází, tak ho přece musí ten lid znát. Musí to být osobnost veřejně známá a činná. Osobnost, kterou lidé milují, nebo naopak nenávidí, ale o které vědí, co je zač. Jenže když se objevila jména prezidentských kandidátů, bylo to jako by někdo vytasil soupisku kazachstánského FC Ordabasy Shymkent. Já třeba znal jen Michala Horáčka, ovšem pouze jako schopného textaře a sázkařského byznysmena. Pak jsem si ještě pamatoval Petra Hanniga z 80. let, kdy měl svou hudební stáj a v ní takové „perly“ jako nezpívajícího nebubeníka Víťu Vávru. Už tehdy byl Hannig komickou figurou a zůstal jí dodnes. A na poslední chvíli se do party přidal i žoviální Mirek Topolánek. Ano, toho znám, protože mě jeho penis na zahradní party italského pedofila bude strašit do konce života. Ovšem jména a obličeje zbylých pěti chlapíků jsem viděl poprvé v životě. A jak si mám zodpovědně zvolit hlavu státu, když jsem týpky v životě neviděl. Že na mě budou pár měsíců koukat z billboardů a valit klíny při debatách, z toho je moc nepoznám. Jo, kdyby se o křeslo ucházel Kája Gott, Marek Eben nebo Zdeněk Svěrák, bylo by vymalováno už v prvním kole. Ale tahle noname parta? Z té museli mít antizemanovci (protože to nebyly klasické volby, ale referendum o Zemanovi) hlavu v pejru. Museli si jako lídra zvolit jednoho z bezejmenných. A jejich volba bůhvíproč padla na nemastného neslaného profesůrka, jehož jedinou devizou a mottem bylo: Jsem slušný člověk. Zaprvé to nestačí, zadruhé ze zkušeností víme, jak slušňáci v politice končí. Premiéra Nečase, přezdívaného pan Čistý, dokázala odrovnat jedna hysterická domina. Co by asi mocenské a lobbistické skupiny udělaly s panem Slušným? Ony mu ty miliony nelily do kampaně proto, že to jsou dobráci od kosti. Něco si od toho slibovali, a kdyby to náhodou s hradem klaplo, řekli by si o to. A myslíte, že by je uťápnutý profesůrek dokázal poslat do háje?
Ale to jsem odbočil, to podstatné a smutné je, že desetimilionový národ nemá dostatečně silnou a charismatickou osobnost, která by se mohla o takový post ucházet. U nás je to obecně úzkoprofilové zboží, protože v polistopadové éře jsme extraligové individuality s politickým tahem na bránu měli jen tři - Havla, Klause a Zemana (ostatní politici čutají jen okres nebo přebor). Každý byl z jiného těsta, půlka národa je vynášela do nebes, druhá do pekla. Ale i jejich zapřísáhlí odpůrci museli uznat, že to silné vůdčí osobnosti jsou (byly). A právě proto všichni jmenovaní také usedli na hradě.
Co říci závěrem? Asi je z textu zřejmé, že já to v obou kolech hodil Zemanovi. A to nejsem socka, analfabet ani senilní stařec, jak se média snaží vylíčit voličskou základnu současné hlavy státu. Prostě ho znám 25 let a obdivuju jeho inteligenci, neskutečný přehled a humor. V polovině 90. let jsem mu dokonce s kapelou hrál na mítinku (tehdy ještě nebyly tak pompézní a Hůlku nikdo neznal) a měl jsem příležitost s ním i v úzkém uzavřeném kruhu poplkat. S jeho postoji jsem téměř vždy souhlasil, zkrátka to byl můj kůň. Když jsem mu to ale tentokrát házel, nebyl jsem dvakrát nadšený. Ani z jeho vítězství. I toho nejlepšího koně jednou skolí stáří a nemoci. Takže se celkem oprávněně obávám, že se po více než šedesáti letech dočkáme úřadujícího prezidenta na lafetě a předčasných voleb. Komu to ale hodím v nich, to fakt nemám páru.

Pán z hradu a štětka z Hradišťa

Drahoš, Zeman, Drahoš, Zeman, Bobík, Fifinka. Už toho mám vážně plný kecky. Když kouknu na net nebo zapnu bednu, neřeší se tam nic jiného. Kdo má kolik preferencí, koho trápí hemeroidy a koho kuří oko, jaké spodní prádlo nosí možné první dámy, komu dělá ostudu Ovčák a komu Čtverák... Když se před lety řešilo zavedení přímé volby, byl jsem pro. Říkal jsem si, že by bylo fajn, kdyby o hlavě státu rozhodovali lidé a ne kravaťáci a lobbisté. Ale stačilo jedno volební období a vystřízlivěl jsem. Kolik je to zbytečně vyhozených peněz. Bilboardy, inzeráty, průzkumy, volební komise... Jen pro info, pro druhé kolo se například tisknout lístky všech devíti kandidátů z prvního. To kdyby některý ze dvou postupujících na poslední chvíli hodil ručník do ringu a bylo by třeba povolat někoho ze střídačky. Ale čert vem prachy, kolik lidí už se kvůli tomu stihlo pohádat, kamarádů poštěkat v hospodě. A ve zprávách se neřeší nic jiného. Tedy krom kurvičky z Uherského Hradišťa, které byly chechtáky vydělané vlastním tělem málo, a tak si do batůžku přibalila trochu víc prášku do pečiva. Sice mě osud hloupé šlapky prdlačku zajímá, ale v záplavě prezidentského balastu to byla aspoň trocha zpestření. Všichni řeší prezidenta, přitom jde prakticky o houby. Jsme parlamentní demokracií, hradní pán do ničeho moc kafrat nemůže. Maximálně občas pustí ven na milost nebo amnestii nějakého toho kriminálníka. Zeman celebritu českých žalářů a propagátora zelených nátělníků, Klaus tuneláře či mafiány a Havel... ten na počátku devadesátek uspořádal ve vězeních den otevřených dveří a pustil úplně všechny. O co dalšího se hraje? Kdo bude viset ve škole nad katedrou, což je děckám putna, koho budeme olizovat při frankování dopisů (prezidenta nebo Bobíka s Fifinkou), ale kdo dnes ještě posílá poštou dopisy. Co dál? Kdo bude na letišti třepat rukou státním návštěvám, či zda se budou na střeše hradu vyvěšovat červené trenky nebo tibetská vlajka... Ne, musím přehodnotit své dřívější názory, přímá volba je fakt na draka. Ať si hradního pána klidně dál volí kravaťáci ve Sněmovně. Aspoň by byl v hospodách klid a v telce něco ke koukání.

Odvážný kverulant

Bigamista a bigmoneysta Karel Janeček založil nestátní Nadační fond proti korupci. Proč ne. A tento fond uděluje Cenu za odvahu. Proč ne. Když ale spořádaný a rozumný člověk uvidí jména letošních laureátů, musí vykřiknout: To snad ne!
Nejvyšší ocenění získala soudní znalkyně Miloslava Pošvářová. Neznám ji ani její aktivity, takže se zdržím komentáře. Ovšem pokračování už je výživné. Další medaili obdržel sedmnáctiletý aktivista Jakub Čech, který na sebe předloni upozornil tím, že objevil nějaké nesrovnalosti na prostějovské radnici. Tehdy patnáctiletý klučina tím upoutal pozornost médií, podávali si u něj ruce novináři, baviči ho zvali do talkshow. A hošíkovi se ve světle reflektorů tak zalíbilo, že si z rejpalství udělal hobby. Šmejdí v různých lejstrech, hledá v nich chyby nebo jen banální lapsy úředníků a „hrdinně“ na ně poukazuje. Zprvu tomuto příznivci Strany zelených (to hodně vypovídá) lidé fandili, teď už je ale jeho hnidopišství vyloženě otravné. Jestli si mládenec brzy nenajde holku a nezačne se věnovat „jiným“ aktivitám, reálně hrozí, že z něj vyroste notorický kverulant a stěžovatel.
A dostáváme se do finále, k vrcholu absurdity. Třetí cenu dostala obecně prospěšná společnost (to není vtip) Romea. Jde o nenávistnou, extrémně rasistickou (rasismus naruby, samozřejmě) a lživou společnost, která prostřednictvím svého internetového štvavého plátku šíří dezinformace a nepokrytě plive po bílé majoritě. Panečku, pane Janečku, to je tedy odvaha.
Pokud jsem náctiletému Čechovi doporučil koitus, jako tomu nerdi jeho kalibru říkají, pak bych naopak vyznavači mnohoženství Janečkovi doporučil pohlavní střídmost. Je zjevné, že už teď si vyšukal mozek z hlavy.

Thór v negližé

Zhlédl jsem na DVTV rozhovor Martina Veselovského s novinářkou Kateřinou Janouchovou, původem Češkou, ovšem desítky let žijící ve Švédsku (doporučuju kouknout: https://video.aktualne.cz/dvtv/svedsko-prestava-zvladat-migraci-narusta-kriminalita-i-strac/r~0ab6755ad5de11e681020025900fea04/). Povídání se točí hlavně kolem migrantů, kteří zaplavili vstřícnou zemi tří korunek. Mimoděk se ale dotklo i dalších témat, která s politikou otevřeného náručí nepřímo souvisí. Novinářka komentovala proměnu Švédska, které se před lety vydalo cestou všeobjímající pravdy, lásky, dobroty a rovnosti (z toho mj. plyne právě ta ochota pomáhat dětem (mužům 25-30 let) ze zubožených zemí (mládenci v najkách s ajfouny)). Hovořila o tom, že seveřané, byť přivedou na svět nevycválaného fracka, nesmí mu během výchovného procesu dát na zadek. Nebo že v rámci rovnosti pohlaví muži nesmí ženám pomoci z kabátu, podržet dveře atd. Prostě jakýkoli projev galantnosti je tabu, všichni jsou si rovni. Novinářka konstatovala, že se pak muži cítí nejistí, ušlápnutí, bojí se, aby je za lichotku feministky nevykastrovaly. Z potomků Thóra a hrdých Vikingů se zkrátka staly bezpohlavní, podpantoflácké, připodělané karikatury mužů. Sama Janouchová konstatovala, že je to špatně. Že i Švédově vědí, že je to špatně, a tak se ozbrojují (kvůli migrantům) nebo uvažují o emigraci. V této souvislosti mi vytanula na mysl až kacířská myšlenka. Že bychom vlastně my Češi měli být vděční za éru totality. Hned vysvětlím. Západ se v uplynulých desetiletích vyvíjel a po hrůzách poslední války se rozhodl jít cestou do extrému vybičované ultramírumilovnosti. Jenže jak se nyní ukazuje na příkladu Švédska (ale i Francie, Německa apod.) je to slepá ulička. Nebo ještě přesněji je to ulička, která vede rovnou do pekla. Právě proto (a teď navazuji na kacířovinu) bychom měli být rádi, že jsme žili v hermeticky uzavřené rezervaci. Bylo to sice období nesvobody, ale zachovali jsme si své tradice, zvyky a zdravý „selský“ rozum. Jako když badatelé objeví uprostřed Amazonského pralesa civilizací nedotčený kmen domorodců. A nyní, v době svobody, když vidíme, že byla evoluční odbočka západních zemí úplně scestná, můžeme se z toho poučit a jít cestou vlastní. Cestou normálnosti.
A ještě jedna věc mě napadla. Když už se švédští muži natolik změnili, škoda, že tato proměna neproběhla v 17. století, kdy během Třicetileté války švédská vojska naši kotlinu vyplenila, vyrabovala a ukořistila, co se dalo. Ovšem kdyby tehdy do války táhli současní zástupci švédské mužské populace, s takovými dámičkami by naši předči zatočili raz dva.

Slavíci ve vepříně

Božský Kája ostrouhal, zbylo na něj jen stříbro! Kabáty převálcoval Ortel! Tak nějak měly vypadat palcové titulky po sobotním slavičím galavečeru. Ale nevypadají. To proto, že se vracíme do éry, kdy nemohl slavíka vyhrát třeba Pražský výběr. Nebylo to a opět není ve „veřejném zájmu“. A tak parta z Musicy Bohemicy dala hlavy dohromady a špekulovala, jak by ty plzeňské vlastence/xenofoby (je to totéž, jen se tomu dnes jinak říká) vyšachovala. Už z prohlášení, že jim započetla jen loňské hlasy, je i analfabetovi jasné, že jich letos dostali víc. Mnohem víc. Tolik, že by sestřelili úplně všechny, i Káju v bílém kabátu. A to se přece nehodí, že? Proto pořadatelé vyrukovali s tím, že fanoušci Ortelu příliš horlivě lobovali na netu. Hmmm... a kdo to dnes jako nedělá? Tedy kromě Káji, ten to nemá zapotřebí. I mi osobně a všem v mém okolí přišel mejl i esemeska od našich kamarádů muzikantů, abychom jim poslali hlas. Já to tedy neudělal, protože mi tyhle metody nevoní. Proto i loudilská vyskakovací okna na facebooku, abych dal stránce Franty Vomáčky „To se mi líbí“,  hned mažu a blokuju. Jako svéprávný vím, co se mi líbí, a když budu chtít, vyjádřím to. Ale nebudu dělat něco jen proto, že to po mně někdo chce. Nejsem placená společnice. Takže hoši Grogovští, sorry, hlas jsem vám nedal, ale ke 34. místu samozřejmě gratuluju. Ale zpět k meritu... Argument pořadatelů je zkrátka z prstu vycucaný, neb to dělaj všici, a šlo jen o to, aby všechno zlato neshrábly nežádoucí živly. Že z nich tím dělají mučedníky a přihrávají další podporovatele, jim jaksi nedocvaklo. Škoda, mohla být na slavících legrace. Už při vyhlašování druhého místa cedila Jitka Schneiderová s kyselým ksichtem jméno kapely mezi zuby. A co teprv, kdyby to bylo první. To by i Mátožnému Nohovi vstávaly vlasy na umělé pleši.
K tématu letošního slavičího slonoporcelánství jsem si přečetl několik komentářů a blogů. Všichni autoři vnímali průser v podstatě stejně, až na jednu výjimku - mladou neomarxistku z Aktuálně.cz. Jednu z těch, kteří si za jméno malují srdíčko, jako ten týpek, co je po něm v Praze pojmenováno letiště. Ta ve svém komentáři vůbec neřešila machinace organizátorů a čachry s umístěním. Ne, jen se pohoršovala, jak se parta nácků vůbec může jakékoli ankety zúčastňovat. Tak nevím, co by soudružka navrhovala. Členy Ortelu rovnou postřílet, nebo jen poslat na nucené galeje... třeba bourat vepřín v Letech?

(M)orální zkouška

Kominík mourem, mechanik vazelínou, pekař moukou dvounulkou a holky z E55 ejakulátem. V každé práci se holt člověk něčím ušpiní. Mirek Dušín by třeba nemohl dělat pojišťováka nebo obchodního zástupce, protože v těchto profesích je třeba více či méně lhát. Ale to všechno se ví, a proto si každý volí povolaní podle svého naturelu, míry flexibility a toho, kam až je ochoten snížit morální laťku. Amerika teď objevila Ameriku, když zjistila, že aby si herečka mohla u filmu vrznout, musí si vrznout. No vlastně nemusí, většinou má možnost volby. Když režisér, producent apod. nadhodí „Probereme scénář u mě na pokoji“, je to pouze jiná variace hlášky „Ukážu ti doma sbírku motýlů“. A po ní může následovat několik možných vyústění. Oslovená je inteligentní a odmítne s vědomím, že její roli dostane svolnější kolegyně. Oslovená je inteligentní a přikývne s vědomím, že na pokoji nepůjde pouze o průnik do charakteru její postavy. A za třetí je oslovenou tupá trubka, která odvětí: „Jééééé, to bude bezva“.
Producent Weinstein, jehož kalhoty na půl žerdi kauzu #MeToo odstartovaly, je už od pohledu chlípné prase a nemíním jej nijak obhajovat. Současně ale pohrdavě hledím i na husičky, které chodily na „ústní zkoušku“ do hotelových pokojů dobrovolně. Nebo si snad vážně myslely, že tam budou recitovat? V dnešní záplavě hashtagů „JáTaky“ je třeba dobře rozlišovat, kdy šlo skutečně o zavrženíhodné a odporné znásilnění, kdy o čistý kalkul (dám, dostanu) a kdy o bezelstný kompliment, který si cákle prudérní Američané vykládají jako sexuální harašení. Zkuste za oceánem polichotit ženě a pochválit jí novou halenku a už vás vlečou do cely jako vilného perverzáka.
V šoubyznysu se bezesporu dějí zvrhlé věci. Ale dějí se podle mého i proto, že kde je nabídka, tam je i poptávka. Třeba o modelingu se říká, že jde o formu obchodu s bílým (různě barevným) mladým masem. Všichni to ví, celý svět to ví. A přesto rodiče dál a dál vodí své náctileté barbínky na konkurzy.

Hermafroditi, ukončete nástup...

Od chvíle, kdy začal po matičce Zemi mašírovat po dvou, řešil člověk rozumný otázku přežití. Aby sehnal něco do huby, či aby sám neskončil v hubě šavlozubého tygříka. Tu a tam populaci zdecimoval nějaký ten hladomor, epidemie, později války. A tak to šlo 300 tisíc let. Člověk se zkrátka během nich musel starat o životně důležité věci a na ptákoviny neměl čas ani pomyšlení. A co teď? Tygříky máme v ZOO, s morem a cholerou jsme si poradili. Válčí se sice furt, ale jsou to jen lokální půtky. V Africe se, pravda, mydlí často. Ale to proto, že některé kmeny a enklávy pořád žijí v onom divokém pravěku. Pak si ještě tu a tam vyrazí do světa zastřílet Amíci. Sbalí si velkou polní, flintu a koňskou dávku patriotismu a jedou zachraňovat demokracii (demokracie je vždy zásadně potlačována v zemích s významným nerostným bohatstvím). Na starém kontinentu už je hezky dlouho klid. Když tedy pominu separatistické indiány, kteří u Plitvických jezer vyměnili v 90. letech luky za kalašnikovy. Velkou válku už Evropa nezažila přes sedmdesát let. V době míru a klidu se ale lidstvo zjevně nudí, nemusí řešit otázky života a smrti, a tak začíná mít roupy. A vymýšlí kokotiny. V londýnským metru přestali pasažéry z megafonu oslovovat „dámy a pánové...“, aby tím neurazili třetí pohlaví. Stejnou novinku záhy zavedlo i  metro newyorské. A korunu tomu nasadili Germáni, když jejich ústavní soudci konstatovali, že lidé si mohou uvádět „třetí pohlaví“ v úředních dokumentech.
Teď bych měl napsat, co to sakra třetí pohlaví je? Dyk jsou přece jen kluci s pindíky a holky s frndami. Jenže já vím, co to sakra je. Transsexuálové, hermafroditi, přeskočci, zkrátka omyly přírody, kterým v rozkroku vyrostlo něco, co nemělo. V živočišné říši se s těmito exoty nemazlí. Smečka je odvrhne, zapudí, nechá pojít. Pak existovala ještě jiná říše, kde se to řešilo ještě radikálněji. Ale my jsme civilizovaní, humánní, necháme tyto jedince v klidu žít. Nevidím ale jediný rozumný důvod, aby se těmto hříčkám přírody, kterých se v populaci vyskytuje jen 0,01 % (jedna transka na 10 000 obyvatel), přizpůsobovala celá společnost!
Jestli budou ve vedoucích postech organizací, soudů, zákonodárných orgánů zasedat politicky korektní magoři, kteří z nudy vymýšlejí idiotismy, zahubí to lidstvo dřív než všechny války a epidemie.