Covid není, zapomeňte

 S covidem bude možné jít od 20. dubna 2023 do práce i do školy. Povinná už nebude izolace po pozitivním testu. Ve sbírce zákonů totiž 19. dubna 2023 vyšla novelizovaná vyhláška ministerstva zdravotnictví, která tuto povinnost ruší... No, ty vole, kde to jsme a co se to děje?! Dva roky teroru a restrikcí a najednou taková benevolence? Dělám si samozřejmě prdel, buďme rádi, že je ta opičárna za námi. Ale přece. Dva roky jsem, stejně jako podobně smýšlející, sváděl boj s úřady, se státní mocí. Musel jsem se hádat s lidmi, které mám přitom normálně rád. Musel jsem snášet urážky typu „antivaxer, odpírač, nezodpovědný člověk, který chce zabít naše babičky apod.“ A dokonce jsem musel zaplatit pokutu, když jsem na zcela liduprázdné ulici kouřil, aniž bych měl na pysku náhubek. Ano, i takové věci se děly. Sice jsem si pak chvíli dopisoval s hygienou, ale nakonec jsem pochopil, že mají befel shora trestat bez ohledu na logiku, tak jsem ty dva tisíce pokuty zaplatil. A víte co, mi to nevadí. Sice nejsem z těch, co si můžou byt tapetovat bankovkami, ale ty dva litry za to stály. Přispěl jsem do státního rozpočtu, fízl, který mě naprášil, dostal pochvalu nebo frčku navíc, a já jsem se v tu chvíli cítil morálně silný. Třikrát win... Opravdu to zlehčuju a jsem rád, že je alespoň tahle vymyšlená šaškárna za námi. Nechci vrátit peníze za pokutu, nechci, aby se mi někdo za ústrky omlouval. Ale ocenil bych, kdyby lidé, kteří stáli na barikádě fanatického covidismu přiznali: „Pardon, mýlili jsme se.“

Volba nenáviděného gaunera

Česko se ocitlo na křižovatce, a ať zabočí kterýmkoli směrem, bude to špatně. Volíme si hlavu státu, reprezentanta lidu a deseti milionů obyvatel. A přitom se do prezidentského klání nepřihlásil nikdo, kdo by to s Českem myslel dobře, komu by šlo o blaho země, kdo by jej chtěl vést k prosperitě a světlé budoucnosti, komu by záleželo na osudu obyvatel. Přihlásilo se devět jedinců, z nichž ani jeden nepředstavoval hodnoty, které prezidentská funkce obnáší. Nemohlo to proto dopadnout jinak, než že se proti sobě ve finále postaví dva kandidáti, z nichž ani jeden není (v tom nejobecnějším smyslu) dobrý člověk. Že to jsou morální mrzáci s pokřivenými charaktery, o tom svědčí jejich rudá minulost. My ale musíme žít přítomností a budoucností. A v tomto ohledu jako mnohem větší hrozbu vnímám pana generála.
Jak už jsem nastínil, oba kandidáti mají zločinecké rysy. Přesto se v mnohém liší. Babiš je gauner klasického střihu. Něco jako lapka, který vám v tramvaji čórne portmonku nebo na parkovišti vybílí auto. Pavel je naopak ten fešáček v obleku na prodejní akci. Hovoří zdvořile a vystupuje distingovaně, ale pak obere nebohou babičku o celoživotní úspory.
Když máte na výběr ze dvou nesympatických osob, nabízí se možnost plebiscit ignorovat. Jenže nevolit není řešením. To, že se mi oba kandidáti protiví, musím nechat stranou a myslet na Česko jako celek. A pro budoucnost země je z mého pohledu lepší volbou Babiš. Aby nedošlo k omylu, nejsem jeho příznivcem, naopak jej celé roky nesnáším a pohrdám jím. Ale jsem pragmatik. Babišovi jde jen o sobe a svůj byznys. Kandiduje, protože se tak sám rozhodl. Pokud uspěje, bude chtít, aby mu šlapaly kšefty. A protože svůj byznys provozuje v Česku, může z toho něco kápnout i naší zemi a nějaký ten drobek může spadnout pod stůl i obyvatelům.
Naopak generál Pavel se jednou ráno nevzbudil a neřekl si „Budu prezidentem“. Ne ne, je to projekt. Byl vytipován, financován, školen. Byl vybrán, protože umí poslouchat rozkazy, bude dobře vypadat na známkách či obrazech za katedrami a nebude v projevech používat slovo „kunda“. A mnohým voličům už jen toto stačí. Kdyby si jej jako loutku vybrali zájmové skupiny z Česka, které mají s naší zemí dobré úmysly, třeba by mi to stačilo také. Jenže zájmové skupiny, které „projekt Pavel“ stvořily a financují, nejsou tuzemské. A co si budeme lhát, Amíkům a jejich přisluhovačům v Prusku a Bruselu o blaho nějakého Česka fakt nejde. Pročež i jejich prezidentský kandidát a vazal bude upřednostňovat zájmy cizích mocností před zájmy českými. A protože těmto zahraničním chlebodárcům už nyní slouží i premiér, v případě jeho spojenectví s loutkovým generálem na hradě by to znamenalo obrovskou hrozbu pro Česko. Takže nemohu jinak a v pátek musím chtě nechtě dát hlas generálovu nenáviděnému soupeři.

P.S.
Jsem si stoprocentně jist, že se na mém současném nelichotivém zdravotním stavu podepsal krom odfláknuté životosprávy především stres. A ten stres mi přivodil nejen uspěchaný životní styl, ale hlavně to, co se na naší domovské planetě v posledních letech děje. A tak jsem se zařekl, že už se rozčilovat nebudu. Že už například nebudu sledovat jakékoli „hlavní“, tendenčně připravované zprávy a spokojím se s tím, že si přečtu, kolik tygrů nelegálně chová pidlooký neandrtálec z klece nebo jaké kozy si nechala udělat jeho plastiková Lalala. A také jsem se zařekl, že už nebudu nic komentovat. Protentokrát jsem ale musel udělat výjimku.

P.P.S.
V mládí jsem nevěřil médiím hlavního proudu. Ostatně, za socíku by jim věřil jen blbec. Jenže já jim nevěřím ani nyní, protože funkce médií se od té před listopadem 89 nijak zásadně neliší. Nestrannost je blud, média vždy hájí něčí zájmy. A je třeba prohlédnout, čí. Nevěřil jsem médiím, pokud šlo o covidgate… a udělal jsem dobře. Nevěřil jsem médiím, pokud šlo o ukrajinofilii a budování nenávisti ke všemu ruskému… a udělal jsem dobře. A nyní jim nevěřím, když chtějí na hrad protlačit jenerála.

Otevřený dopis společnosti Penny market

Vážená společnosti Penny market,
dnešní svět je »globalistický«, ale při kontaktu se zákazníky jsou v první linii stále jednotlivci, lidé, pracovníci. A musím konstatovat, že ti, kteří pracují ve Vaší bohumínské pobočce (9. května 1199, Bohumín), rozhodně nepatří k elitám oboru.
Osobně jsem s nimi měl „problém“ před rokem během koronavirových opatření. V té době platných, ovšem posléze pro nezákonnost Nejvyšším správním soudem zrušených. Dva pracovníci (černý šerif + pokladní) mě tehdy chtěli vykázat z prodejny, protože jsem neměl náhubek. Ano, v té chvíli jsem se dopustil přestupku, porušil jsem vládní nařízení (opakuji, že ta byla později shledána jako nezákonná). Ovšem pracovníci se dopustili hned dvou trestných činů (nikdy nikým nezrušených) - § 328 Přisvojení pravomoci úřadu, Trestní zákoník
40/2009 Sb. (řešili se mnou nenošení náhubku, což nebylo v jejich kompetenci) + § 402 Apartheid a diskriminace skupiny lidí, Trestní zákoník 40/2009 Sb. (pokladní mě kvůli absenci náhubku odmítla obsloužit).
Před rokem jsem zjevné protiprávní jednání Vašich pracovníků neřešil a nebudu ho řešit ani nyní. Prostě jsem tehdy nechal zboží na pultu a koupil si ho v sousedním obchodě, kde byl personál profesionálnější.  Ovšem nyní došlo k další politováníhodné události. Mé 80leté mamince se 1. června 2022 při nakupování v bohumínském Penny marketu přitížilo. Žaludeční nevolnost, potřebovala nutně na toaletu. Jen pro dokreslení dodám, že maminka byla od vyučení do odchodu do důchodu prodavačkou, respektive vedoucí prodejny.
Ve Vaší provozovně oslovila mladší »kolegyně«, vylíčila jim prekérní situaci a velmi zdvořile požádala, zda by mohla použít služební WC. Prodavačky v různých funkcích si ji přehazovaly jako horký brambor, až ji nakonec nekompromisně vykázaly s tím, že toaleta je pouze pro zaměstnance.
Jak to jen komentovat? Nelidský přístup, nulová empatie, neprofesionalita, diletantství? Na rozdíl od maminky já si zvolil jinou profesní dráhu, už 30 let se věnují žurnalistice. A tak téma uchopím po svém. Bude to něco jako PR, public relations, ovšem jiné, než jaké pro Vás dělá Vladimír Štancl alias Michal David.

S pozdravem

Pavel Čempěl

Roztřískej žigulík, posílíš mír

 Václav Klaus odmítl vrátit, hodit do kanálu, rozflákat kladivem Puškinovu medaili. Tolik zpráva. Záživnější ale byly na iVčil komentáře po ní. Všichni diskutéři ruku v ruce a unisono přáli exprezidentovi smrt, ti umírněnější po něm házeli virtuální výkaly. Což o to, to je v uplynulých letech taková tradice hrozit šibenicí současným či bývalým hlavám státu, ale v posledních dnech a týdnech je to vyloženě žádoucí a podporované. Kdo nebije Rusa či rusofila, není Čech. A tak diskutéři jedou bomby, aby prokázali, že stojí na správné straně. Jsou za to body, za každý hejt deset modrožlutých bludišťáků. Ale ruku na srdce, není to nic objevného. Před 80 lety získal plusové body, hakenkrajcíky, každý uvědomělý občan, který na ulici chlusnul do ksichtu kolemjdoucímu se žlutou hvězdou na klopě. Kdo ho nakopl, byl ještě větší king. A v 50. letech jsme mohli pozorovat v ulicích děti, kterak demonstrativně a s neskrývaným odporem rozmačkávají podrážkami „amerického brouka“. Ano, tak je to správné, tak se to musí, těmito gesty se posiluje morální povědomí. A tak v duchu dnešní doby a trendu je třeba vyrazit v jednom šiku, rozšmelcovat podrážkou ruské vejce a vytlouct okénka všem zaparkovaným žigulíkům.

P.S. K přiložené fotografii - Ondřej Sekora napsal v roce 1950 krátký příběh o tom, jak děti bojují proti „americkému brouku“, který chce loupit z našich talířů.

 

Šikanovaní, podvedení a vychcaní

 Jsem celkem nedavno slyšel, že Zeman je špatny prezident, bo narod nesjednocuje, ale rozděluje. Ftipne. Bo sučasni mocipani (a tim nemyslim Bureša ani nikym nevolene ouřady z Brusela, bo ti dostavaju jen noty od vylovenych, keři ve skutečnosti šéfuju světu) na tomto principu přimo založili novy světa(zlo)řád. Rozděl a panuj, čili rozškatulkovat a poštvat proti sobě. Nic noveho. A tak tu včil (velmi zjednodušeně) vznikly tři skupiny. Myslim tři skupiny plebsu. Ti, co temu šefuju, do žadne škatulky nepatři, ti to jen pozoruju, směju se a bavi. Takže plebs se rozdělil do tří škatul:
ŠIKANOVANÍ
To je taka směska, taky pelmel. V jedne škatuli su jen proto, že je sere covšismus. Su tam přirodni lidé, co objimaji stromy, baby při domacim porodu pultnu děcko do vany, a když je cosik boli, vyleči to krystalem ve skřini. Ale su tam tež hlavy študovane, dochtoři, vědci, keři nezpochybňuju existenci nove choroby, vnimaju jeji nebezpečnost, ale divaju se na ňu a na opatřeni jinač než redachotři z iBurešDnes, iStařinky nebo Česko-bruselske telekineze. Argumentuju, dukazy předkladaju, ale je jim to hovno platne. Bo všeci v tě škatulce, na kere je nalepena cedulka „popirači“, su vykazovani z veřejneho prostora, dehonestovani, zasměšňovani. A nebude to tak dluho trvat, kdy budu vyhazovani z roboty, zavirani do kriminala nebo koncentraka.
PODVEDENÍ
V te škatulce su ľudě, keři uvěřili. Ne v Jezuska, ale že se na ně řiti cosik zleho a jedinu spasu je, že nekleknu v kostele, ale že vyhrnu rukav, pažu nastavi a injekca je spasi. Ale ti su včil tež v řiti. Bo injekca nefunguje, jak se řikalo, tež je može moribundus skolit a možu i bližniho sveho nakazit. A ani dvě davky nestaci, musi na třeti, čtvrtu, patu a kdo vi, u kere to skonči. Tož logicky su včil nasrani.
VYCHCANÍ
V te škatuli su taci, kteři by za normalnich okolnosti skončili ve škutuli čislo jedna. Ale neskonči, bo to nahlas neřeknu. Oni sice v pandemiju nevěři, ale su pohodlni. Chcu si zajit na točene do hospody, podivat se na novy film, v kerem Langmajer oprca mladu babu, chcu si nabalit lančmit a jet si vymachat hemeroidy v Jadranu. Tož ten rukav vyhrnu, aby měli čarku (nebo jine interpunkčni znamenko), prostě tu apku v mobilu, kera ukazuje, že pověsili vlaječky do okem a šli do prvomajoveho pruvodu.
Nemam rad přiběhy bez pointy. Ale tento přiběh ju nema. Aspoň zatim ne. Holt si musime počkat, jak se to vyvrbi.

 

Odpírač jablek

 V éteru i diskusích se poslední dobou rozmohlo nové slovo - odpírač či odmítač (vakcinace). Tento pejorativní novotvar je samozřejmě scestný, záhy vysvětlím, a jeho jediným účelem je (opět v poslední době populární) nálepkování a stigmatizace.
Proč je termín „odmítač vakcinace“ idiotský a nesmyslný? Protože když je něco dobrovolné, nelze to „odmítat“. Je-li cokoli dobrovolné, funguje princip nabídky a poptávky. Když na mě na tržnici zelinář huláká „Pane, vyzkoušejte naše jablíčka, jsou zdravá, plná vitamínů!“ a já odvětím „Děkuji, ale ne.“, znamená to, že jsem „odpíračem jablek“? Kdeže, jen prostě nemám zájem.
A pokud jde o vakcinaci, my ji neodmítáme. My proti ní nebojujeme, nevyhazujeme do povětří sklady farma firem, nevyrážíme doktorům injekce z rukou. Jen - protože máme možnost volby - říkáme, že nemáme zájem. Tečka!

 

Jak znovu vynalézt kolo

 Každé děcko má po skončení devítiletky kupu všemožných diplomů. Já získal jen dva. Jeden ze soutěže v kreslení, druhý za jízdu zručnosti na kole. Jo, bicykl mám rád, u nás na dědině to byl jeden z hlavních dopravních prostředků. Průser ale je, že se z cyklistiky stalo náboženství. Protěžované náboženství, kterému se přizpůsobují i zákony.
České silnice a dálnice (pro auta) jsou v tristním stavbu. Jejich opravy správci odkládají, protože na ně nemají prachy. Ale když řeknete, že chcete postavit cyklostezku, bolševici z Bruselu se můžou přetrhnout, aby vám na to sypli nějakou dotaci. Další forma protěžování je legislativní. Když jsem dělal papíry na auto v 80. letech, stačilo cyklistu bezpečně (zdůrazňuji bezpečně) minout, a pokud při tom šofér neopustil svůj jízdní pruh, nemusel ani hodit blinkr. Před pár lety se povinnost blikání objevila, což byla první cypovina. Když jedete za jiným autem, a to před vámi začne blikat, tak zpozorníte. Očekáváte, že bude odbočovat nebo předjíždět. Ale ne že bude míjet chrchel u krajnice. Už samotné blikání je matoucí a  může způsobit komplikace. Teď ale zákonodárci na návrh socana Petra „Brežněvovské obočí“ Dolínka schválili totální bizár. Od příštího roku bude povinné objíždět cyklisty s 1,5metrovým odstupem. Nebudu se rozepisovat, jaká míčovina to je, že na to nejsou cesty dimenzované, že to způsobí řadu kolizních situací a paralyzuje to dopravu. To každý soudný člověk ví. Pozastavím se nad tím, proč ke schválení došlo... OK, Dolínek, do té doby neviditelný, si chtěl užít 5 minut slávy, než lavice sněmovny nadobro opustí. To je pochopitelné. Ale co těch 200 poslanců a 81 senátorů, kteří tuhle zhovadilost podpořili? Podle mého sledovali dva cíle. Kvůli tomu prvnímu se potřeli lubrikantem a vsoukali se do trávicího traktu v opačném gardu, aby se zavděčili nadnárodním elitám prosazujícím tzv. zelený úděl (green deal). Tedy že auta na fosilní paliva jsou fuj fuj, odteď budete jezdit na baterky nebo na kole. Druhý sledovaný cíl pak posiluje vládnutí. Podle hesla divide et impera (rozděl a panuj) se vládne snáze, když se poddaní žerou mezi sebou. Z poslední doby známe těch příkladů, kdy se vrchnost záměrně snaží rozeštvat určitě skupiny obyvatel proti sobě nepočítaně... bílí vs. barevní, heterosexuálové vs. homosexuálové, muži vs. ženy, očkovaní vs. neočkovaní. No a sváry motoristů s cyklisty (osobně mám občas nutkání strhnout volant a sejmou moulu na bicyklu do pangejtu) jsou jen dalším dílkem elitářské skládačky.