1948 – burani rozbíjejí na kusy bronzové sochy Tatíčka a ve vysokých pecích je přetavují na něco „užitečnějšího“. Třeba na mosazné kliky. 1990 – svobodou opojení (vystřízlivěli o pár let později) Čechoslováci berou sbíječky na dělnického Klému. Ano, i u nás máme zkušenost s likvidací soch a pomníků. Ovšem vždy se tak dělo po převratech a revolucích. Co se včil děje za oceánem, je ovšem koncentrovaná debilita. Žádný převrat se nekoná, přesto tam ničí a demolují sochy, které stály na svých místech sto a více let a nikdy nikomu nevadily. Při této příležitosti vyrazili zleva i zprava do ulic extrémisté a dali si do držky. A k tomu jeden pošahanec, podobně jako aktuálně přičmoudlí pošahanci v Evropě, sedl do auta a zkusil si casting na film Olga Hepnarová 2 (a pak že českou kinematografii nikdo nesleduje).
Tuhle divočinu bylo pochopitelně nutné „politicky“ komentovat. Donald Duck sice nejdřív pod tlakem označil za viníky fanoušky svastik. Ovšem pak při intimní hygieně zjistil, že má ve spoďárech, na rozdíl od svého ebenového předchůdce, skutečné koule a řekl otevřeně, že magoři jsou na obou stranách barikády. To je jistě pravda, ale pokud máme hledat skutečné viníky, měl bych tři jiné adepty. Zaprvé je to zdegenerovaná politická korektnost, která se vymkla kontrole. Zadruhé ještě zdegenerovanější pozitivní diskriminace a slizké podlézání menšinám. A konečně je viníkem i žalostný americký vzdělávací systém. Zejména v dějepisu požírači hamburgrů plavou. Ponechme stranou, že generál Lee nikdy nebyl rasistou, což ostatně potvrdili i jeho potomci. Byl to jen skvělý vojevůdce. Podstatné je, že národ Kapitána „Mirka Dušína“ Ameriky nemá ani páru, jak to v předminulých stoletích fungovalo jinde ve světě. Hoši za mořem jen náhodou zkoukli na HBO pár dílů seroše Kořeny, viděli Kunta Kinteho v řetězech a myslí, že jsou výjimeční. Nedochází jim, že se různé formy „otroctví“ v dřevních dobách vyskytovaly všude. Byl to tehdejší standard. Vždyť i v našich zemích bylo nevolnictví zrušeno teprve v roce 1781 a robota dokonce až v roce 1848. V oněch dobách šlo pouze o to, jak byla daná země bohatá, zda měla kolonie a kde si vrchnost pořizovala pracovní sílu. A zatímco si movití Amíci dováželi na bavlníkové plantáže pracanty z Afriky, stejně situovaný našinec si musel vystačit s domácím matrošem. A tak měli zkrátka Ančí, Kuba, hajnej pouze světlejší barvu kůže.
