Otevřený dopis společnosti Penny market

Vážená společnosti Penny market,
dnešní svět je »globalistický«, ale při kontaktu se zákazníky jsou v první linii stále jednotlivci, lidé, pracovníci. A musím konstatovat, že ti, kteří pracují ve Vaší bohumínské pobočce (9. května 1199, Bohumín), rozhodně nepatří k elitám oboru.
Osobně jsem s nimi měl „problém“ před rokem během koronavirových opatření. V té době platných, ovšem posléze pro nezákonnost Nejvyšším správním soudem zrušených. Dva pracovníci (černý šerif + pokladní) mě tehdy chtěli vykázat z prodejny, protože jsem neměl náhubek. Ano, v té chvíli jsem se dopustil přestupku, porušil jsem vládní nařízení (opakuji, že ta byla později shledána jako nezákonná). Ovšem pracovníci se dopustili hned dvou trestných činů (nikdy nikým nezrušených) - § 328 Přisvojení pravomoci úřadu, Trestní zákoník
40/2009 Sb. (řešili se mnou nenošení náhubku, což nebylo v jejich kompetenci) + § 402 Apartheid a diskriminace skupiny lidí, Trestní zákoník 40/2009 Sb. (pokladní mě kvůli absenci náhubku odmítla obsloužit).
Před rokem jsem zjevné protiprávní jednání Vašich pracovníků neřešil a nebudu ho řešit ani nyní. Prostě jsem tehdy nechal zboží na pultu a koupil si ho v sousedním obchodě, kde byl personál profesionálnější.  Ovšem nyní došlo k další politováníhodné události. Mé 80leté mamince se 1. června 2022 při nakupování v bohumínském Penny marketu přitížilo. Žaludeční nevolnost, potřebovala nutně na toaletu. Jen pro dokreslení dodám, že maminka byla od vyučení do odchodu do důchodu prodavačkou, respektive vedoucí prodejny.
Ve Vaší provozovně oslovila mladší »kolegyně«, vylíčila jim prekérní situaci a velmi zdvořile požádala, zda by mohla použít služební WC. Prodavačky v různých funkcích si ji přehazovaly jako horký brambor, až ji nakonec nekompromisně vykázaly s tím, že toaleta je pouze pro zaměstnance.
Jak to jen komentovat? Nelidský přístup, nulová empatie, neprofesionalita, diletantství? Na rozdíl od maminky já si zvolil jinou profesní dráhu, už 30 let se věnují žurnalistice. A tak téma uchopím po svém. Bude to něco jako PR, public relations, ovšem jiné, než jaké pro Vás dělá Vladimír Štancl alias Michal David.

S pozdravem

Pavel Čempěl

Roztřískej žigulík, posílíš mír

 Václav Klaus odmítl vrátit, hodit do kanálu, rozflákat kladivem Puškinovu medaili. Tolik zpráva. Záživnější ale byly na iVčil komentáře po ní. Všichni diskutéři ruku v ruce a unisono přáli exprezidentovi smrt, ti umírněnější po něm házeli virtuální výkaly. Což o to, to je v uplynulých letech taková tradice hrozit šibenicí současným či bývalým hlavám státu, ale v posledních dnech a týdnech je to vyloženě žádoucí a podporované. Kdo nebije Rusa či rusofila, není Čech. A tak diskutéři jedou bomby, aby prokázali, že stojí na správné straně. Jsou za to body, za každý hejt deset modrožlutých bludišťáků. Ale ruku na srdce, není to nic objevného. Před 80 lety získal plusové body, hakenkrajcíky, každý uvědomělý občan, který na ulici chlusnul do ksichtu kolemjdoucímu se žlutou hvězdou na klopě. Kdo ho nakopl, byl ještě větší king. A v 50. letech jsme mohli pozorovat v ulicích děti, kterak demonstrativně a s neskrývaným odporem rozmačkávají podrážkami „amerického brouka“. Ano, tak je to správné, tak se to musí, těmito gesty se posiluje morální povědomí. A tak v duchu dnešní doby a trendu je třeba vyrazit v jednom šiku, rozšmelcovat podrážkou ruské vejce a vytlouct okénka všem zaparkovaným žigulíkům.

P.S. K přiložené fotografii - Ondřej Sekora napsal v roce 1950 krátký příběh o tom, jak děti bojují proti „americkému brouku“, který chce loupit z našich talířů.