čtvrtek 11. února 2021

Po roce v komatu

 Kumple moji, loni v unoru mě potkala nemila věc. Po tych bilych hovnach a naledi nebylo ni vidu ni slechu, ale ja sem i tak uklejznul... po hovně jakehosi podvraťaka. A při tym sem jebnul hlavu o tretuar tak nešťastně, že sem skončil v komatu. Nevim, co se se mnu robilo, ale až včera, přesně rok od teho pruseru, mě doktoři vzkřisili k životu. Sice sem čuměl, že byli všeci ve skafandrach a štourali mi v nose jakymsi patykem, ale předtim sem dluho ve špitolu nebyl, tož nevim, jak se te felčarske postupy v poslednich rokach změnily. Pustili mě dudum, ale mě po tym roce tak sušilo, že sem si to misto do chalupy namiřil k nejbližší knajpě, abych ten špitalni lizol splachnul točenym. Lomcuju kliku, zavřite. Idu o kusek dal, bo tam je dalši putyka, ale to same. Dveře na rygel, nigde ni noha. Na ja, „suchy unor“, blesklo mi hlavu. Ale že by se z dobrovolne akce stala povinna? Chtěl žech se kohosi popytať, ale ulice byly vylidněne. Až o kusek dal sem narazil na dvě osoby. Ani nevim, esli to byly baby abo chlopi, bo to bylo zachumlane a na frňaku to mělo jakesi hadry. Jasne, je zima, kuř, smog. Ale že by to teraz brali všeci tak važně? Asi ja, bo koho sem cestu potkal, měl cosik na pysku. Furt mě sušilo, tak sem si řek, že kupim aspoň lahvača v konzumu. No konečně, byl radek, fajně zimny. Ale jak platim, tak mě zarazilo, že u kasy su všecky tužky a pastelky oblepene červenu izolepu. To mi hlava nebrala, ale o chvilu později už sem v tym měl jasno. Šel sem totiž kolem dvuch škol. Tež jak hospody byly zavřite, všude čma. I když sem byl rok v tym komatu, hlava fungovala, a hned mi docvaklo, že je zima jak cyp, tož to asi maju děcka uhelne prazdniny. A pastelky si nemožu kupit, bo by doma určitě měly nutkani cosik psat, malovat, počitat. A prazdniny su prazdniny, to se neda nic robit. Tak zas idu ulicu, ale kolem se naraz přehnaly dva auta četniku. Majaky puštěne, sirena hukala. Ptam se pocestneho, bo zas tam jeden stal s tym nahubkem, esli nevi, co se robi. A on pravil cosik, že pry lyžaři sjižďaju po sněhu. Sice mu přes ten hader nebylo moc rozumět, ale mi hned došlo, že to bude asi zatah na feťaky. To je jasne, no ni. Snih je tyn herojn a oni se tym sjižďaju. No nic, konečně sem dovalil do chalupy, vymlasknul tři radky a chystam se do lužka. Konečně se vyspim ve svojich peřinach. Ale už se těšim na zitřek, bo za tyn rok sem tego tela prosral. Určitě nove filmy natočili, tož do kina musim zajit. Aji divadlo možna dam, nesu žadny buran. A za muzyku, je balova sezona, fajne baby vytancovat. A okupat se pudu do bazena. Jaj, jak se těšim. Rok sem ležel zavřyty v jedne cimře, tož teraz začnu konecně žit a všecko si to vynahradim. Dobrou.