Jak znovu vynalézt kolo

 Každé děcko má po skončení devítiletky kupu všemožných diplomů. Já získal jen dva. Jeden ze soutěže v kreslení, druhý za jízdu zručnosti na kole. Jo, bicykl mám rád, u nás na dědině to byl jeden z hlavních dopravních prostředků. Průser ale je, že se z cyklistiky stalo náboženství. Protěžované náboženství, kterému se přizpůsobují i zákony.
České silnice a dálnice (pro auta) jsou v tristním stavbu. Jejich opravy správci odkládají, protože na ně nemají prachy. Ale když řeknete, že chcete postavit cyklostezku, bolševici z Bruselu se můžou přetrhnout, aby vám na to sypli nějakou dotaci. Další forma protěžování je legislativní. Když jsem dělal papíry na auto v 80. letech, stačilo cyklistu bezpečně (zdůrazňuji bezpečně) minout, a pokud při tom šofér neopustil svůj jízdní pruh, nemusel ani hodit blinkr. Před pár lety se povinnost blikání objevila, což byla první cypovina. Když jedete za jiným autem, a to před vámi začne blikat, tak zpozorníte. Očekáváte, že bude odbočovat nebo předjíždět. Ale ne že bude míjet chrchel u krajnice. Už samotné blikání je matoucí a  může způsobit komplikace. Teď ale zákonodárci na návrh socana Petra „Brežněvovské obočí“ Dolínka schválili totální bizár. Od příštího roku bude povinné objíždět cyklisty s 1,5metrovým odstupem. Nebudu se rozepisovat, jaká míčovina to je, že na to nejsou cesty dimenzované, že to způsobí řadu kolizních situací a paralyzuje to dopravu. To každý soudný člověk ví. Pozastavím se nad tím, proč ke schválení došlo... OK, Dolínek, do té doby neviditelný, si chtěl užít 5 minut slávy, než lavice sněmovny nadobro opustí. To je pochopitelné. Ale co těch 200 poslanců a 81 senátorů, kteří tuhle zhovadilost podpořili? Podle mého sledovali dva cíle. Kvůli tomu prvnímu se potřeli lubrikantem a vsoukali se do trávicího traktu v opačném gardu, aby se zavděčili nadnárodním elitám prosazujícím tzv. zelený úděl (green deal). Tedy že auta na fosilní paliva jsou fuj fuj, odteď budete jezdit na baterky nebo na kole. Druhý sledovaný cíl pak posiluje vládnutí. Podle hesla divide et impera (rozděl a panuj) se vládne snáze, když se poddaní žerou mezi sebou. Z poslední doby známe těch příkladů, kdy se vrchnost záměrně snaží rozeštvat určitě skupiny obyvatel proti sobě nepočítaně... bílí vs. barevní, heterosexuálové vs. homosexuálové, muži vs. ženy, očkovaní vs. neočkovaní. No a sváry motoristů s cyklisty (osobně mám občas nutkání strhnout volant a sejmou moulu na bicyklu do pangejtu) jsou jen dalším dílkem elitářské skládačky.

Od koňských sil zpět ke koni

 Nachystat seno, oprášit povely „hyjé, čehý, hot“ a nasoukat se do rajtek. Tak nějak vypadá budoucnost cestování v Evropě. Jako synkovi z dědiny mému oku lahodí pohled na koňáka v sedle nebo na koňské spřežení. Ale když se chci přemístit z bodu A do bodu Z, dávám přednost koňským silám pod kapotou. Ale jak dlouho ještě? Nikým nevolené „elity“ rozhodly, že s motorismem na starém kontinentu jednou pro vždy skoncují. A jdou na to systematicky, salámovou metodou. Když jsem před 35 lety poprvé usedl za volant s ještě mokrým štemplem v řidičáku, byla to radost vyjet na cesty. Provoz byl řídký, cesty na tu dobu komfortní. Šofér se mohl kochat krajinou, zdravit protijedoucí, a přitom se přepravoval bezpečně. Dalo by se čekat, že s přibývajícím počtem vozidel dojde logicky ke zvýšení průjezdnosti stávajících komunikací. Jenže nastal pravý opak. Elity se usnesly, že sto let automobilismu stačí a vydaly befel, že jej zkrouhnou. A šly na to od lesa, nejprve udělaly ze šoférování stresovou, traumatickou záležitost. Kdo se dnes pohybuje v běžném provozu, ví, o čem mluvím. Smutné je, že správci silnic (státy, samosprávy) tento úskok nečekali, ale indoktrinovaní propagační masáží se nechali zbalamutit a sami rozjeli procesy pod názvem „zklidňování dopravy“. Z komfortních a bezpečných čtyřproudovek udělali dvoprodovky tím, že na ně načmárali bílé lajny, vybetonovali ostrůvky a různé retardéry. Pak na vybraná místa prskli zpomalovací semafory, které mají tu funkci, že bezpečnost dopravy nezvyšují, naopak u každého dementně nainstalovaného semaforu riziko kolize stoupá a zhoršuje se prostupnost už tak přetížených silnic. Některá servilní města pak navíc omezila rychlost na 30 km/h, kterou se jezdit nedá, a jen tím navázala na model - znechutit motoristům šoférování. Jak už jsem řekl, samosprávy k těmto krokům přistoupily, bo si myslely, jak nejsou pokrokářské a jak nebojují za blaho lidstva. Přitom byly jen tahány za fusekli někým, kdo chce z silnic automobilovou dopravu vymýtit. Výše popsaná opatření se snažila o znechucení jízdy autem. Byl to první, psychologický krok. Protože zafungoval, tak se elity osmělily a už mohly vyrukovat se zákazy. Například likvidací spalovacích motorů do roku 2035. Když si odmyslíme, že elektromobilem, jehož uhlíková stopa (výraz k zblití) je během celé životnosti daleko vyšší než u dieslů či benziňáků, může jezdit jen debil, pak už těm ostatním zbývá jen jízda na koni. Opakuji, že jako synek z dědiny s tím v zásadě nemám problém. Mám Šemíka kde ustájit i čím nakrmit. Mám s tím ale problém jako člověk 21. století a hlavně nevím, jak si poradí měšťáci, kteří seno a stáj nemají.