Mediální úpadek společnosti

 Kávička, cigárko, noviny. Běžný rituál pár let zpátky. Jenže kouřit už jsem přestal ze zdravotních důvodů a číst noviny vlastně taky, kvůli zdraví duševnímu. Ze zpravodajství se totiž stala čistá propaganda. Člověk ale rituály potřebuje, a tak jsem začal číst „zprávy“ neškodné, tedy bulvár. Zprvu to šlo. Když člověk četl o tom, která celebrita si nechala udělat nové kozy, nebo která během měsíce vystřídala tři šamstry, většinou u toho byly fotky v bikinách nebo i bez nich. Dokud bulvár probíral všechny ty Bendové, Borhyové, Krainové, Vondráčkové, tak to bylo cajk. Sice to nejsou žádné nové káry, ale pořád perfektně udržované a naleštěné ojetiny. Ovšem časem se začal zájem bulváru měnit a já nestačil zírat. Nejprve se na jeho stránkách objevovala individua, která jsem vůbec neznal, a která vypadala jako po útoku roje sršňů nebo po procházce s neposednou kobylkou, která je v nestřežené chvílí kopla zadním kopýtkem do pysku. Jinak si vesničan ty oteklé vargy vysvětlit neumí. Těmto bytostem natékaly nestandardním způsobem i kozy. Laickým pohledem to vypadalo, jako byl jim novodobý Mengele zašil pod kůži hrudního koše rozpůlený kopačák. Nemluvě o tom, že tyto entity měly od hlavy po stydké pysky více malůvek než Sixtinská kaple. Tímto Vémolovským Lalulandem to však neskončilo, to nejhorší mělo teprve přijít. Předvojem byly časté články o jakési ohavné bezdomovkyni s křivými zuby, která se jmenuje Adéla a často nakupuje (novoslangem shoppuje). Tyto článku už jsem nečetl a nevím, proč o slečně psali v obrázkovém médiu, neboť dříve platilo: „S takovým ksichtem jen do rádia“. Skutečné mediální zvratky však nyní odpálila dvojice nechutných kreatur z Ostravy (bohužel). Prvním je ohyzda s pokérovanou držkou, kterého by se zlekli i doživotně odsouzení v Sing Singu. Má umělé zuby, vypadá na pade, ale podle papírů má o dekádu méně. Inu drogy. A tahle Barová kunda, nebo jak si to říká, se věnuje rapu. Jde o aktivitu (mylně označovanou za hudbu), kdy do monotónní zvukové smyčky dotyčný odříkává extrémně sprosté veršovánky. Většinou o tom, že by chtěl vyvraždit policii nebo análně znásilnit nezletilou sestřenici. Druhým aktérem aktuální kauzy je budižkničemu, který nedělá vůbec nic. Jen exhibuje na jakémsi čínském videoportálu. Tento jedinec se prezentuje jako bukvice, což ale nemusí hlásit, protože na každé fotce vypadá jako by se právě vrátil z maškarního nebo slezl z duhového alegorického vozu ve tvaru obřího falu. Je smutné, že i tato osoba pochází z Ostravy, kde měli chlapi ještě před pár lety oční stíny pouze z uhelného mouru. A tyto dvě karikatury se prostřednictvím bulváru osočují. Jádrem pudla má být, zda si navzájem oblízli předkožky a zevnitř otestovali prostatu toho druhého žaludem. A nebo taky ne. O to se nyní přou... A já jsem upřímně zděšený. Nejen tím, že tyto kauzy řeší současný bulvár, ale hlavně z toho, že tyto dementy sledují a na secnetech jim fandí statisíce puberťáků. Pokud tohle není jasná výpověď o dekadenci a úpadku společnosti, tak už fakt nevím...

Svět šílí, nestíhám reagovat

Blog „Co mě sejří“ skomírá, přispívám sem stále méně. Důvodů je několik, vypíchl byl ale tři hlavní:

Už nejsem tak nasírací jako dřív
První pilule, které při zahájení onko léčby vyfasujete, jsou zpravidla antidepresiva. Je to logické. Když se má člověk uzdravit, z čehokoliv, musí být psychicky v cajku. No a když vám felčaři řeknou, že máte v těle vetřelce a šanci na přežití 50:50 (což se mi stalo loni v létě), tak ta antidepresiva fakt potřebujete. A ony mají tu vlastnost, že jste o něco více happy. Ne úplně v rauši jako po LSD a podobných dobrotách, ale prostě jste vyklidněnější a nesejří váš některé věci jako dřív.

Sám jsem si zavařil, nechci to opakovat
Jsem si na 99 % jist, že jsem si toho vetřelce v těle přivodil sám (Duškobijcům právě dramaticky stoupl tlak). Ne kouřením, ale spíše stresem z událostí posledních let. Ten koronapodfuck se mnou opravdu zamával. Když jsem viděl, jak snadné je ve velmi krátké době oblbnout miliony lidí, jak pak dobrovolně a s nadšením vstupují do novodobého otroctví, jak si nechávají vpravovat do těla podezřelé a neotestované látky, jak agresivně útočí na ty, kteří si zachovali zbytky zdravého rozumu, velmi mě to rozrušilo. Už jsem si myslel, že život a svět, jaký jsem znal a miloval, končí. Vlastně můžu být rád, že Putin (Rusobijcům právě dramaticky stoupl tlak) hodil západním elitám do covid fakedemie vidle. Rozjel jinou akci a odvrátil veškerou světovou pozornost k ní. Sice na západní polokouli opět platí, že kdo povinně nesdílí jediný oficiálně schválený pohled na věc, může být lidsky i profesně perzekvován, ale aspoň můžeme jezdit mezi okresy, nakupovat bez náhubků, chodit do kina a divadla, jezdit na dovolenou, důchodci mohou navštěvovat vnoučata apod. No a já už se nechci tolik nervovat.

Milion cypovin a šíleností
Blog vznikl proto, aby vtipně reflektoval debilní nešvary. Jak nefunguje pošta, jak idiotsky se chovají někteří obchodníci, že někteří sousedé jsou na facku... Jenže události začaly nabírat obrátky a ve světě se den co den děje najednou tolik debilit, že už na to člověk nestíhá reagovat. [VSUVKA: Teď se s vámi rozloučím, protože bude následovat dlouhá pasáž a možná už bych se k rozloučení nedostal]. Vezměme si třeba posledních 10 let. Z hlediska existence lidstva je to prd. Ale i z pohledu jednoho obyčejného člověka to není nijak závratný časový úsek. A přesto! Kolik se toho v posledních 10 letech stalo, člověk nestačí žasnout. Podle mě elity zmáčkly tlačítko „sebedestrukce“, protože to, co se děje, je čistokrevná dekadence, která povede k rozpadu společnosti. Ale nepředbíhejme. Jen si některé z cypovin připomeňme. Napadlo by vás před 10 lety:

- Že lusknutím prstu zavřou hospody, sportoviště, kina, divadla...? Že budete muset pod hrozbou pokuty nosit v lese na procházce náhubek? Že dojde ke státem posvěcenému cejchování lidi? Že ti, kteří si nechají vpravit do těla neznámou látku, obdrží digitální glejt a budou smět třeba na bazén, zatímco necejchovaní nikoli?
-  Že budou vědci vážně řešit, kolik má člověk pohlaví? A ti, kteří budou tvrdit, že dvě, budou popliváni, zdiskreditováni a vyhozeni ze zaměstnání? Že některé instituce nechají pro další imaginární pohlaví postavit hajzly?
- Že muž nebude smět ženě podržet dveře, pomoct do kabátu, věnovat květinu, aniž by mu za to nehrozilo osočení ze šovinismu, misogynie, harašení nebo sexuálního nátlaku? Že vzniknou oficiální pejorativní termíny jako „toxická maskulinita“ (Arnold, Sly, Lundgren, Van Damme...)?
- Že budou skutečné nebo historicky dané literární postavy bělochů (Anna Boleynová, D'Artagnan, Malá mořská víla, víla Zvonilka...) představovat černoši. Ale že běloši budou mít zakázáno ztvárňovat postavy, které mají být podle literární představy černé (Othello)?
- Že budou recidivujícím zločincům a narkomanům stavěny sochy, zatímco budou sochy státníků, vojevůdců, myslitelů, vědců... strhávány a ničeny?
- Že budou lékaři jako na běžícím páse šmikat penisy a vyrábět z nich vagíny (a naopak), podle toho, v jakém rozmaru a genderovém rozpoložení se klient ráno probudí?
- Že (bod pro dříve narozené) stát, který jste museli 40 let povinně milovat, abyste se vyhnuli trestu, budete muset povinně nenávidět, abyste se vyhnuli trestu.
- Že coby homosexuál budete mít ve společnosti větší kredit než heterosexuální rodina?
- Že se na černé listině ocitnou filmy jako Metráček, protože označit někoho – kdo žere od rána do večere tuny hamburgerů, hranolek, pizz, váží tři metráky, a až v pětatřiceti zaklepe bačkoramy, pohřebáci budou muset vybourat okno a povolat jeřáb – za tlustého, je v dnešní době nepřípustné a dopouštíte se bodyshamingu?
- Že titul miss, královny krásy, může vyhrát přeoperovaný chlap? Že chlapi s ufiknutými pinďoury budou moci soutěžit v ženských sportovních disciplínách. Že chlapa zločince bez ufiknutého pinďoura zavřou do ženské věznice, protože prohlásí, že se ženou cítí, a že tam bude s ostatními vězenkyněmi souložit?
- Že budou bílí inženýři klečet a líbat nohy černým gangsterům z ulice a omlouvat se jim za to, že jejich předci před 400 lety možná vlastnili (a možná ne) černé čeledíny a děvečky, které jim prodali černí obchodníci s černým masem?
- Že 34 let po listopadu '89, který měl skoncovat s komunisty a estébáky, se v prezidentském, duelu utkají dva komunisti/estébáci? A že lidé, kteří svůj život/byznys založili na odporu proti komunistům/estébákům, budou vítězného komunistu/estébáka zbožně oslavovat?
- Že na silnicích budou mít větší privilegia cyklisté než motoristé?
- Že děcka budou některé dny v týdnu bez omluvy bulat, boudou mít áčka, ale rámci boje za lepší klima (nebo bůhvíco) je kantoři za absence nesmí trestat?
- Že světoví lídři nebudou naslouchat vědcům a špičkám oborů, ale mongoloidní puberťačce?
- Že některá města/státy s křesťanskou tradicí přestanou veřejně zdobit vánoční stromy, aby to uprchlíky, kteří přišli z bůhvíjaké prdele, neurazilo?
- Že když se v hollywoodském filmu neobjeví – černoch, latinos, asiat, buzerant, transsexuál, tlusťoch, kripl – nebude mít nárok na Oscara?
- Že se celebritami stanou rosničky, kuchaři, neandrtálci z klece? Že mladá generace nebude umět číst a psát? Že nebude vědět, kdo byli Platón, Bacon, Kant, Nietzsche, ale že budou své životy řídit podle toho, co řekla nějaká štětka na youtube, instagramu, tiktoku?
- Že se budou revidovat, přepisovat, pálit historické knihy či filmy. Že budou kultovní díla označovaná za kacířská a nežádoucí (Jih proti Severu, 1939) nebo že se budou herci za své postavy omlouvat a stydět (Hank Azaria že namluvil Inda v Simpsonových)?
- [Určitě jsem nepodchytil všechny zvrácenosti dnešního světa. Když tak mi další úlety pište do komentů, budu je postupně přidávat]

Ve starých moudrých knihách se praví, že za rozpadem Římské říše stála rozežranost a dekadence. My tehdy nežili, nevíme, co se stalo. Ale podle popisu si troufám tvrdit, že to, co se děje nyní, se tomu hodně blíží.

Dám ti pac, dám ti pusu a pak zdrhnu

 Jsem synek z dědiny. Před 55 lety jsem se v jedné narodil a doufám, že v téže jednou také natáhnu brka. Žil jsem pár let i v Praze (škola, práce) nebo na nedalekém sídlišti (dostal jsem tam byt), ale nebylo to nic pro mě. Jsem holt vesničan, vidlák, redneck. A miluju to. Bohužel vesnice se nám v posledních letech změnila (jak už kdysi pravila tetka z Vesničky mé, střediskové). Jednak vidlácký život nechápe »Generace Z«, ale ta je krom angliny a IT mimo úplně ve všem, ale problém dělají také »kuferkoři«, přivandrovalci z měst, kteří o vesnickém životě prdjas vědí, ale chtějí bydlet ve svém (i když na to často nemají a zadluží se na několik pokolení).
Sakra, koukám, že je úvod delší, než jsem zamýšlel. Já chtěl psát o sociálních sítích a volně pobíhajícím zvířectvu. Tak to pojďme zkrátit... Moje vesnice má svou socnet komunitu. Jsem členem, byť to k ničemu kloudnému není. Většinou se tam řeší přemnožené kočky nebo psi na procházce bez páníčka. A o to mi právě jde, respektive mě to sejří... I když si člověk domestikoval psa před cca 14 tisíci lety, pořád je to zvíře, šelma, pořád má své pudy. Je v psí přirozenosti, že si občas potřebují „vyjít na procházku“ a „přečíst noviny“ (očichat kdeco). A žádný plot jim v tom nezabrání. Podlezou, překoušou, rozdrápou... Měl jsem labradora (budiž mu země lehká) a byl to (alespoň v naší rodině) ten nejmilejší, nejhodnější a top pejsek. Ale byl to děsný útěkář. Holt pudy. Opravil jsem kvůli němu všechny ploty, zkoušel ho uvazovat na řetěz, nic nepomohlo. A tak jsem po vesnici nachodil (nebo různými vozidly najezdil) desítky kilometrů při jeho hledání. Nebál jsem se, že by někomu ublížil. To by bylo absurdní. Bál jsem se o něj, nebo že vběhne na cestu a nechtíc způsobí nějaký karambol. Nic z toho se naštěstí nestalo, pejsek zemřel přirozenou smrtí a oplakal jsem ho. Během jeho života jsem si ho ale musel dvakrát vyzvednout v psím útulku. Kvůli debilům, opakuji DEBILŮM, kteří nevědí, jak funguje život na vesnici, jak probíhá soužití se psy, a kteří na každého hafíka na procházce volají měšťáky. A kvůli těmto debilům celou tuto litanii píšu. V té naší vesnické sociální bublině se totiž každou chvíli najde nějaká slečinka (ne nutně ženského pohlaví), která je na infarkt z toho, že po vesnici běhá nějaký pes. Ano, běhá, protože je to zvíře a patří to k jeho životu. Pokud na nikoho neútočí a nikomu neubližuje, což se u nás fakt nestává, tak se hoďte do klidu. Nezaměstnávejte zbytečně odchytovku, nezaměstnávejte útulky a nenasírejte sousedy a starousedlíky.

Covid není, zapomeňte

 S covidem bude možné jít od 20. dubna 2023 do práce i do školy. Povinná už nebude izolace po pozitivním testu. Ve sbírce zákonů totiž 19. dubna 2023 vyšla novelizovaná vyhláška ministerstva zdravotnictví, která tuto povinnost ruší... No, ty vole, kde to jsme a co se to děje?! Dva roky teroru a restrikcí a najednou taková benevolence? Dělám si samozřejmě prdel, buďme rádi, že je ta opičárna za námi. Ale přece. Dva roky jsem, stejně jako podobně smýšlející, sváděl boj s úřady, se státní mocí. Musel jsem se hádat s lidmi, které mám přitom normálně rád. Musel jsem snášet urážky typu „antivaxer, odpírač, nezodpovědný člověk, který chce zabít naše babičky apod.“ A dokonce jsem musel zaplatit pokutu, když jsem na zcela liduprázdné ulici kouřil, aniž bych měl na pysku náhubek. Ano, i takové věci se děly. Sice jsem si pak chvíli dopisoval s hygienou, ale nakonec jsem pochopil, že mají befel shora trestat bez ohledu na logiku, tak jsem ty dva tisíce pokuty zaplatil. A víte co, mi to nevadí. Sice nejsem z těch, co si můžou byt tapetovat bankovkami, ale ty dva litry za to stály. Přispěl jsem do státního rozpočtu, fízl, který mě naprášil, dostal pochvalu nebo frčku navíc, a já jsem se v tu chvíli cítil morálně silný. Třikrát win... Opravdu to zlehčuju a jsem rád, že je alespoň tahle vymyšlená šaškárna za námi. Nechci vrátit peníze za pokutu, nechci, aby se mi někdo za ústrky omlouval. Ale ocenil bych, kdyby lidé, kteří stáli na barikádě fanatického covidismu přiznali: „Pardon, mýlili jsme se.“

Volba nenáviděného gaunera

Česko se ocitlo na křižovatce, a ať zabočí kterýmkoli směrem, bude to špatně. Volíme si hlavu státu, reprezentanta lidu a deseti milionů obyvatel. A přitom se do prezidentského klání nepřihlásil nikdo, kdo by to s Českem myslel dobře, komu by šlo o blaho země, kdo by jej chtěl vést k prosperitě a světlé budoucnosti, komu by záleželo na osudu obyvatel. Přihlásilo se devět jedinců, z nichž ani jeden nepředstavoval hodnoty, které prezidentská funkce obnáší. Nemohlo to proto dopadnout jinak, než že se proti sobě ve finále postaví dva kandidáti, z nichž ani jeden není (v tom nejobecnějším smyslu) dobrý člověk. Že to jsou morální mrzáci s pokřivenými charaktery, o tom svědčí jejich rudá minulost. My ale musíme žít přítomností a budoucností. A v tomto ohledu jako mnohem větší hrozbu vnímám pana generála.
Jak už jsem nastínil, oba kandidáti mají zločinecké rysy. Přesto se v mnohém liší. Babiš je gauner klasického střihu. Něco jako lapka, který vám v tramvaji čórne portmonku nebo na parkovišti vybílí auto. Pavel je naopak ten fešáček v obleku na prodejní akci. Hovoří zdvořile a vystupuje distingovaně, ale pak obere nebohou babičku o celoživotní úspory.
Když máte na výběr ze dvou nesympatických osob, nabízí se možnost plebiscit ignorovat. Jenže nevolit není řešením. To, že se mi oba kandidáti protiví, musím nechat stranou a myslet na Česko jako celek. A pro budoucnost země je z mého pohledu lepší volbou Babiš. Aby nedošlo k omylu, nejsem jeho příznivcem, naopak jej celé roky nesnáším a pohrdám jím. Ale jsem pragmatik. Babišovi jde jen o sobe a svůj byznys. Kandiduje, protože se tak sám rozhodl. Pokud uspěje, bude chtít, aby mu šlapaly kšefty. A protože svůj byznys provozuje v Česku, může z toho něco kápnout i naší zemi a nějaký ten drobek může spadnout pod stůl i obyvatelům.
Naopak generál Pavel se jednou ráno nevzbudil a neřekl si „Budu prezidentem“. Ne ne, je to projekt. Byl vytipován, financován, školen. Byl vybrán, protože umí poslouchat rozkazy, bude dobře vypadat na známkách či obrazech za katedrami a nebude v projevech používat slovo „kunda“. A mnohým voličům už jen toto stačí. Kdyby si jej jako loutku vybrali zájmové skupiny z Česka, které mají s naší zemí dobré úmysly, třeba by mi to stačilo také. Jenže zájmové skupiny, které „projekt Pavel“ stvořily a financují, nejsou tuzemské. A co si budeme lhát, Amíkům a jejich přisluhovačům v Prusku a Bruselu o blaho nějakého Česka fakt nejde. Pročež i jejich prezidentský kandidát a vazal bude upřednostňovat zájmy cizích mocností před zájmy českými. A protože těmto zahraničním chlebodárcům už nyní slouží i premiér, v případě jeho spojenectví s loutkovým generálem na hradě by to znamenalo obrovskou hrozbu pro Česko. Takže nemohu jinak a v pátek musím chtě nechtě dát hlas generálovu nenáviděnému soupeři.

P.S.
Jsem si stoprocentně jist, že se na mém současném nelichotivém zdravotním stavu podepsal krom odfláknuté životosprávy především stres. A ten stres mi přivodil nejen uspěchaný životní styl, ale hlavně to, co se na naší domovské planetě v posledních letech děje. A tak jsem se zařekl, že už se rozčilovat nebudu. Že už například nebudu sledovat jakékoli „hlavní“, tendenčně připravované zprávy a spokojím se s tím, že si přečtu, kolik tygrů nelegálně chová pidlooký neandrtálec z klece nebo jaké kozy si nechala udělat jeho plastiková Lalala. A také jsem se zařekl, že už nebudu nic komentovat. Protentokrát jsem ale musel udělat výjimku.

P.P.S.
V mládí jsem nevěřil médiím hlavního proudu. Ostatně, za socíku by jim věřil jen blbec. Jenže já jim nevěřím ani nyní, protože funkce médií se od té před listopadem 89 nijak zásadně neliší. Nestrannost je blud, média vždy hájí něčí zájmy. A je třeba prohlédnout, čí. Nevěřil jsem médiím, pokud šlo o covidgate… a udělal jsem dobře. Nevěřil jsem médiím, pokud šlo o ukrajinofilii a budování nenávisti ke všemu ruskému… a udělal jsem dobře. A nyní jim nevěřím, když chtějí na hrad protlačit jenerála.