Starci na hradě

Dan Hůlka, se kterým mě pojí výška, věk a svého času i zpěv, i když mé hlasové možnosti byly o pár levelů níže, se rozkmotřil s kamarádem. Já s Milošem nekamarádil, netykal mu, ale měl jsem ho rád a v devadesátkách jsem měl možnost s ním i v úzkém kruhu poplkat. Byl to fajn chlapík. A proč to zmiňuju? Protože i já si teď musím vyklopit kyblík mouru na hlavu. Byl jsem jedním z těch, kteří mu svým hlasem v nedávné minulosti pomohli na hrad. Ono se to má tak...
V naší kotlině žije deset mega člověků, a přestože se do politiky cpe každý, kdo má otvor v zadeli, nemáme jedinou OSOBNOST. Vážně žádnou. Sice máme pár politických celebrit, ale protože celebritami jsou dnes i kuchaři, rosničky a vysloužilé či aktivní šlapky, tak zase nic. Takže když se do finále poslední prezidentské volby dostali dva kandidáti, a já volit chtěl, neměl jsem jinou možnost. Nezbylo mi než to hodit kapitánovi žluté ponorky Challenger. Mafiánskou klikou nastrčenému a kavárnou adorovanému profesoru Popletovi, který sice umí bádat, ale spálí čaj a netrefí od tramvaje domů, a kterému museli při vystoupeních retušovat špagáty loutkovodičů. Tomu fakt ne.
Zprvu to prezidentování celkem ušlo. A byl jsem ochoten přimhouřit oko i nad nějakými excesy majitele červených trenek a sem tam nějakou tou pussy. Jenže stáří je sviňa, semele každého. Na sklonku 80. let jsem coby mladý esenbák dělal ostrahu a vrátného na ÚV KSČ. To je ten velký barák u Vltavy, kde včil sídlí ministerstvo (ne)dopravy. Čas od času tam přijel kolegy soudruhy navštívit Gusta Husáků. Prezident. A mi se vždy naskytl stejný výjev. Z každé strany ho papli pod křídlo dva bodyguardi, vysmýkali ho po hlavním schodišti a pak ho táhli jak gumového panáka kajsi do kanceláře. Vlekli nemohoucího, senilního starce.
Když dnes zapnu bednu a je tam prezidentský projev, v době nástupu totality 2.0 maskované údajnou pandemií jsou projevy častější než reklama na tampony, něco si uvědomím. Že stáří je fakt sviňa. Už tam nevidím vtipného socana, kterému jsem fandil v devadesátkách, ani navrátivšího se penzistu z Vysočiny, kterého jsem ještě v prezidentských volbách toleroval. Už tam sedí někdo jiný. Ne nepodobný tomu, koho před mýma očima smýkali bodyguardi před lety po ÚV. Vidím nemohoucího vrtošivého starce. Navíc protivného a zapšklého.

 

Pochcaná Česká televize

 Na TikToku, videosíti dětí a slabomyslných, právě běží výzva „pochčij si kalhoty“ (jak jsem zjistil díky pořadu Síťoviny na Mall.tv). A skutečně, dospělí lidé se točí, jak si chčijí do oblečených gatí. Normálního člověka samozřejmě hned napadne něco o zdegenerovaném lidstvu. Ovšem totéž mě tento týden napadlo při sledování České televize. Koukám večer na oblíbenou soutěž Kde domov můj. Celý díl fajn, soutěžící nabušení, Háma vtipný. Když tu jako blesk z čistého přichází závěrečná otázka: Kde se narodila klimatická aktivistka Greta Thunberg. Jako vážně? V soutěži s názvem KDE DOMOV MŮJ se ptají, kde se narodila skandinávská, psychopatická, mentálně narušená puberťácká záškolačka? Soutěž skončila, dojely titulky a já netušil, že šlo jen o začátek veřejnoprávního peklíčka. Po soutěži se totiž na obrazce objevil spot. Kreslený, na děti cílící. A v něm duhově animované!!! děti trousily moudra typu „Auta jsou zlá, dusí nás, zachraňme planetu atd.“ To už jsem zaktivizoval všechny síly a skočil po ovladači. Jenže ouha. Kdybych alespoň cvaknul na Novu nebo Primu, viděl bych Ordinaci, Slunečnou nebo jiný pořad pro ženy s laktační psychózou a účastnice Výměn manželek. Určitě bych z toho měl menší šok, než ten, který mě čekal na ČT2. Tam totiž naběhl další duchaplný spot. Na obrazovce začaly vyskakovat různé, údajně nenávistné výrazy, například „čmoudi“. Načež přišlo finále, záběr na člověka za vězeňským katrem a slogan „Za kecy v kleci“. A pod tím zmínka, že spot vyrobila cikánská agentura IQ Roma (spolupracující s cikánskou Romeou). Ponechme stranou zavádějící spojení zkratky IQ + Roma, možná jde o nějaký černý humor. A nechme ležet i to, že video vzniklo za naše peníze, peníze daňových poplatníků. Děsivé je, že ČT vysílá totalitní, fašistické výhrůžky, že je třeba lidi za názor posílat do kriminálu!
Trochu se chlácholím tím, že lid prostý a manipulovatelný na ČT nekouká. Ten má své bizáry na komerčních stanicích. A děti na telku nečumí vůbec. Ale stejně. Nikdy by mě nenapadlo, že sledovat, kterak si dementi chčijí do kalhot, je méně závadné a traumatizující, než koukat na Českou televizi.

 

Satanský index

 Blíží se volby. Sice bezvýznamné, neb kraje zajímají málokoho a Senát nikoho, ale není od věci si připomenout, co že nám to plave v politickém rybníce. Říká se, že v politice se člověk ušpiní, takže jsem v přehledu zohlednil „satanský index“. Platí pro něj stejná pravidla jako u infekčních nemocí. Kdo je pozitivní, je negativní.

Piráti
Satanský index 100 %
Ztělesněné zlo. Levičáci, progresivisté, komunisté 21. století (původní komunisté to ve 20. a 30. letech min. stol. také mysleli dobře) a politicky zastřešená Antifa. Mladé voliče láká vábničkou legalizace marihuany, což je stejná technika, jakou pedofilové lákají do dodávek děcka na bonbony. Kdo chce vidět padat k zemi sochy významných historických osobností, kdo chce vidět hořící a vyrabovaná města, kdo chce místo Deseti malých černoušku číst Bylo nás deset, ten volí Piráty.

ANO 2011
Satanský index 90 %
Není to strana, není to hnutí, je to podnikatelský projekt. Projekt jednoho muže, který si dál dělá svůj byznys a jen kouká, co mu kde z čeho kápne. A vesele si dál lže, krade a mění své názory několikrát denně podle toho, odkud zrovna fouká. Tento subjekt nemá žádný program a po vzoru hesla „kdo nic nedělá, nic nezkazí“ se v ničem neangažuje. Jen zatíná další a další sekery do rozpočtu, aby si koupil hlasy prosťáčků. Jeho nejaktivnějším článkem je PR (public relations/reklama a propagace) oddělení, jehož jediným úkolem je činnost předstírat a zobrazovat vůdce jako spasitele. A PR oddělení jede na plné obrátky. Oslovuje široké vrstvy ducha mdlého, stejně jako to dělá Troška svými Kameňáky a Babovřesky.

TOP09 a STAN
Satanský index 80 %
To jsou seniorské organizace Pirátů nebo jinak řečeno Piráti, kteří (ne)dospěli. Kdyby se dostali k moci, bylo by zle, nedobře. Naštěstí jsou na vymření, takže mají snížený satanský index a já jim nehodlám věnovat více než těchto pár řádků.

ODS a ČSSD
Satanský index 60 %
Pamatujete si špičkovou německou elektroniku Grundig? Tak dnes tuto značku vlastní Turci a vyrábějí shity. A nějak podobně se to má se stranami, které formovaly porevoluční politickou scénu. Zůstalo jen jméno, jinak ani kámen na kameni. Dříve antagonistické strany se po průserech a „očistci“ proměnily v jednotný, zaměnitelný eurohujerský liberální patvar. V čele jednoho stojí politický eunuch, v čele druhého červená mikina, kterou by, nebýt koronakrize, nikdo neznal. O řadovém členstvu reinstalované ODS toho mnoho nevíme, neb se zatím nedostalo k řízení (až na zdegenerované prase v Řeporyjích a amerického análního alpinistu v čele Senátu). O novém software socdem víme, že je zavirovaný. V jeho systému fungují Trójští koně (Dienstbier, Valachová, Maláčová), kteří sice oblékají oranžová trika, ale jinak myšlenkově kopou za Piráty nebo Zelené.

KDU-ČSL
Satanský index 50 %
Kandidovat v republice bezvěrců za KDU je jako jít na mostecký Chánov a řvát „Čechy Čechům“. V lepším případě dostanete do držky.  Ale ono se vždy pár dušiček najde, co jim to do urny hodí. A KDU, byť s nuzným mandátem, pak hraje pomyslný jazýček na misce vah. A oni s kýmkoli do koalice půjdou, jen aby si z toho korýtka trochu lízli.

KSČM
Satanský index 30 %
Před 40 lety by byl satanský index 100 %, ale dnes... pcha. Komanči se zprvu (po sametové revoluci/plyšovém puči) vezli na vlně nostalgie a stačilo jim to. Nepřipouštěli si, že jejich čas ještě může přijít. Zaváhali, jejich místo zabrali Piráti. Odsoudili se k vyhynutí a dnes představují dvacetiletého bezzubého vořecha z ulice. Ještě tak trochu žije, pelichá, občas zavrčí, ale kousnout už nemůže.

SPD
Satanský index 20 %
Ve zvrácené době popírání historie a ničení klasických hodnot je jejich přístup vlastně sympatický. Problém je ale v tom, že opět nejde o stranu ani hnutí, ale o podnikatelský projekt (stejně jako u ANO). Tomio prostě viděl díru na trhu, tak ji zaplnil. Obávám se, že sám nevěří tomu, co říká. A kdyby se dostal k moci, nevěděl by, co si s tím počít.

(V přehledu jsou pouze subjekty, které aktuálně působí v Poslanecké sněmovně)

Pandemie z filmového plátna

Filmaři jsou lháři a podvodníci. Hltal jsem filmy jako Smrtící epidemie, Nákaza, 12 opic, Já, legenda apod. Většinu natočili seriózní tvůrci a já jim důvěřoval. Domníval jsem se (teď už vím, že naivně), že ve svých dílech věrně líčí průběhy epidemií či pandemií. Ovšem coby milovník stříbrného plátna jsem krutě narazil, filmaři mě tahali za fusekli. Zažíváme tu nejhorší PANDEMII v lidských dějinách, nejnebezpečnější vir všech dob zachvátil svět, a máme tak jedinečnou možnost porovnat realitu s filmovou fikcí. A výsledek?
Začalo to nadějně. Všechna média a s nimi celý národ hltal nervy drásající boj lékařů o život jednoho nakaženého pražského taxikáře. Doktoři v potu tváře zvítězili a já byl pln očekávání dalších podobných duelů. Ale kde nic, tu nic. Občas nějaký nakažený zakucká, jiný má nudli u nosu. Ale drtivá většina infikovaných mě vyloženě zklamala. Kdyby aspoň předstírali křeče, nebo neočekávaně upadli do bezvědomí. Ale to oni ne. Při pozitivním testu ještě mají tu drzost prohlásit, že nemají žádné příznaky. Tady je vidět, jací jsou ti filmoví tvůrci hochštapleři. Například ve Smrtící epidemii si Kevin Spacey jen lehce natrhne jinak neprodyšný skafandr a v nejbližších hodinách jej čeká krutá a bolestivá smrt. Teď už vím, že je to filmová lež. Kdepak skafandr, ve skutečnosti i před tím nevražednějším virem chrání šála, šátek nebo jakýkoli kus hadru. Také o karanténě jsem měl kvůli pohyblivým obrázkům pomýlenou představu. Pořád jsem viděl ty hermeticky uzavřené skleněné kóje se sterilním prostředím, jenže ono je to jinak. Karanténa znamená, že dotyčný nechodí do práce, doma čumí na bednu nebo do compu, paří hry, vyjídá ledničku a sexuje s těmi, kteří uvízli v karanténě s ním.
Každým dnem se zkrátka přesvědčuji, že si ta proradná hollywoodská cháska pro hrst dolarů vymyslí cokoli. Po vzoru bijáků jsem třeba čekal, že bude v ulicích operovat armáda a specialisté v pojízdných obrněných laboratořích. Jistěže ne při obyčejné rýmečce či sezónní chřipce, ale při celosvětové PANDEMII jako je ta současná rozhodně ano. Ale zase nic, nikde ani tančík. Byl jsem tak frustrovaný, že jsem musel vzít zavděk placebem, přikovaným T-34 u ostravského Sýkoráku. Ale ani pohled na jeho majestátní kanon mě neuchlácholil. Když jsem se alespoň trochu naladil na postapokalyptickou vlnu, dojem mi rázem zkazili lidé, kteří se poflakovali se kolem Ostravice. Po stezce se prohnal peloton cyklistů, po nábřeží se procházely páry za ručičku a někteří zhýralci se v době PANDEMIE dokonce muckali. Na nic z toho mě Hollywood nepřipravil. Ještěže máme aspoň ta nezávislá média, která svým zpravodajstvím situaci jakž takž zachraňují. Kdyby mi každou čtvrthodinu nehlásila počty nakažených, jako svého času teplotu, tlak a rosný bod, mohl bych z toho, co vidím na vlastní oči, získat mylný dojem, že se vlastně nic neděje.

Karvinská apokalypsa

Až budete číst tyto řádky, zřejmě už nebudu mezi vámi. Jsem totiž z Karvinska a my to tady máme spočítané. Zbývají nám hodiny, maximálně dny. Virová apokalypsa nás kosí po tisících. Vy ostatní, proboha, zachraňte se, nejezděte do Slezska, je to tu příšerné. Kape tu jeden po druhém. Hrobníci nestíhají, jsou zcela vyčerpaní a trpí syndromem vyhoření. Ani kapacita krchovů už nestačí. Rozkládající se těla, která se válejí v příkopech i na náměstích, odvážejí nákladní tatrovky k opuštěným dolům a shazují je do vytěžených šachet. Nikdo neví, kdy přijde jeho chvíle. Zrovna ráno jsem šel v chemickém obleku do místního konzumu, který provizorně funguje v protiatomovém krytu, pro rohlíky a dvacet deka gothaje. Přede mnou stála ve frontě sousedka, důchodkyně Marie. Ještě se na mě stihla obořit, jak bylo jejím milým zvykem, abych nepředbíhal. „Syp dozadu,“ byla její poslední slova. Náhle jí upadla ruka, ve které držela síťovku. Doslova se vymkla z kloubu a upadla na zem. Vedle se pak skácela i Maruška. Pěna u úst, rozteklé oči, už se nedalo nic dělat. Tak jsem ji překročil a k salámu jsem si objednal ještě placatku rumu, abych nebožku zapil.
Protichemický úbor, který jsem ráno užil, není špatný, ale... Jistě si pamatujete, co nás, dříve narozené, učili ve škole. Že si při atomovém výbuchu máme lehnout nohami k epicentru a přikrýt se velkými novinami, ideálně Rudým právem. Prosím, nezlehčujete to, opravdu to funguje. Říkali to soudruzi z vlády, hlásili to v televizi, to zkrátka musí být pravda. Ovšem ještě mnohem účinnější je hit posledních měsíců - rouška. Ta jednorázová spolehlivě ochrání před cocotvidem-19, ušitá z poctivé pytloviny i před ebolou a dýmějovým morem (pozor, ten se k nám právě řítí z Mongolska) a ta z egyptské bavlny i před radioaktivním zářením a výbuchem supernovy.
Rouška je všemocná, přesto existují šílenci, kteří v její zázračnou moc nevěří a odmítají ji nosit. Když někoho takového uvidíte, neváhejte a okamžitě volejte nejbližší útvar policie, nebo ještě lépe protiteroristický oddíl. Nehraje roli, zda je to cizí člověk, váš přítel nebo člen rodiny. Nahlásit se musí. Jeho včasným nabonzováním zachráníte spoustu dalších životů.
No nic, už musím končit. Právě jsem viděl z okna, jak na sousedův barák spadl z oběžné dráhy jeden ze satelitů. To se tady teď děje běžně, družice se dostanou nad Karvinsko a stáhne je k zemi silná negativní energie. Letadla už nad Slezskem raději vůbec nelétají. Takže sbohem, přátelé. Budiž mi země lehká a nebesa milostivá...

Počasíčko

Počasíčko. Archivní televizní pořad, v němž lepé děvy odkládaly svršky, až nakonec „moderovaly“ jen v rouše Evině, byl jedinou „předpovědí počasí“, kterou jsem byl ochotný sledovat. Jinak absolutně nechápu tu posedlost meteorologií hraničící s náboženstvím. Z rosniček jsou celebrity a bulvár o nich píše na titulních stránkách, starší generace hltá rozhlasové a televizní předpovědi, mladší aplikace v mobilech. Jeden z mých nej přátel se také infikoval. Mnohokrát přišel na naše společné akce jinak ustrojen než já, protože se před odchodem díval do aplikace, zatímco já na oblohu. Přesto appky nezavrhl a dál na akcích oznamuje, že se nám nad hlavami aktuálně prohání hromy, blesky, trakaře, ačkoli se zrovna grilujeme ve slunečné výhni.
Chápu, že existují různá odvětví, která na počasí stojí a padají. Takže ty předpovědi potřebují, a kde je poptávka, tam je nabídka. Taky věřím, že existují sofistikované (a draze placené) systémy, které počasí jakž takž předpoví. Ale tak den dva dopředu. Dlouhodobé předpovědi jsou věštěním z křišťálové koule.
Samozvaní věrozvěstové nás po sněhuprosté zimě strašili, že nás čeká extrémně suchý rok. Ne že bych jim věřil, ale po zkušenostech z loňska, kdy bylo opravdu sucho a dokonce mi vyschla studna, jsem se připravil. Vytáhl jsem celou baterii objemných barelů a od jara jsem poctivě zachytával každou kapičku dešťové vody, abych měl v létě čím zalévat. Léto je tady... a realita? Barely už několik týdnů přetékají, moje zahrada připomíná bažiny z majorozemanovské epizody Bestie a krom standardního jezírka s rybičkami mám i několik nových, nezamýšlených. Půlmetrovou promočenou trávu nelze technikou požnout a kosu vytahovat nehodlám. A den co den svádím boj s invazí deštůmilných slimáků, kteří berou mou úrodu útokem.
Když už v létě televize vytahují z archivu ty své Chalupáře, Hospody a podobně, navrhuji, aby vytáhli i pořad Počasíčko. Alespoň by při něm frustrovaný zahrádkář přišel na jiné myšlenky.

Strach

Strach. Skvělý, vlastně ten nejlepší nástroj k ovládání lidí. Když se člověk bojí... o svůj život, zdraví, o své blízké... udělá prakticky cokoli. Staletí s touto metodou pracovala církev, která strašila věřící, že „je pánbů potrestá“ nebo „že skončí v pekle“. A díky tomu mohla bohabojný lid ovládat, využívat a zneužívat. Ostatně v oblastech, kde ještě má nějakou moc, tak činí dodnes (už jste viděli polský film Klér?). Nová doba si ale žádá nové strašáky, ideálně stejně neviditelné jako „Bůh“. Hm, co třeba takový vir, kterému přisoudíme vražedné schopnosti? A že je ve skutečnosti nemá? Nevadí, mediální masáž to napraví. A tak moudré hlavičky (rozhodně za tím nestojí žádní blbci) vzali nebo vyrobili jednu takovou mršku, vypustili ji do světa a udělali jí tu nejšpičkovější propagaci. Vylíčili ji jako ultranebezpečného zabijáka, přestože její smrtnost (procento úmrtí k počtu nakažených) je ve srovnání s ostatními viry marginální. Co na tom, že očití svědkové v Itálii či Španělsku žádné hromadné vymírání národů neviděli. V televizi to přece říkali, v novinách a na internetu psali, tak je to hotová věc. A světový lid se začal bát. A když přišly první zákazy, příkazy, omezení, bez remcání a dobrovolně se jim podvolil. A právě o to jde.

Už nějakou dobu je jasné, že za tímto obřím šméčkem někdo stojí a sleduje nějaké cíle. A nejsou to malé ryby. Protože se bavíme o celosvětové epidemii (ne viru, epidemii propagandy), je logické, že za nitky tahají nadnárodní organizace a jedinci, kteří nepotřebují sedět v prezidentských či premiérských křeslech, a přesto ovlivňují chod světa. Tito filutové sledují především ekonomické zájmy, ale vítaným bonusem je také omezení občanských svobod či šmírování lidí. Chytrá karanténa, eRouška... Kolik prosťáčků si v rámci „ochrany zdraví“ dobrovolně nainstaluje šmírovací appky? A to máme malou českou kotlinu, co teprve dokáže takový Bill Gates, který má v této globální habaďůře prsty.

Na „netopýřím projektu“ světových elit se samozřejmě svezou i další, třeba takové vlády. Předně si otestují, co všechno si mohou lajsnout a jak budou coronabojné ovečky poslouchat. Dokážete si představit, že by si stát dovolil uvěznit lidi doma, zavřel hospody apod., kdyby neměl v rukávu virového bubáka? Nebo povinné škrabošky ušité ze starých trenclí? Ty mají asi stejný efekt jako když si před souloží nasadím místo kondomu ustřižený prst z háčkované rukavice. Přesto je všichni nosí na ksichtech a ještě k tomu omílají stupidní mantru „Moje rouška chrání tebe... blablabla“. Při metodě hromadného manipulování s davem přitom stát nepotřebuje bezpečnostní a represivní složky. Ty suplují samy naivní ovečky. Opět se vrátím k církvím. Když dříve jedinec kašlal na víru a odmítal věřit plkům z kazatelny, stal se z něj vyvrhel. Ostatní ho zatratili, v lepším případě vypudili z vesnice, v horším jako kacíře či čarodějnici rovnou upálili. A zkuste dnes vyjít ven bez roušky. Ostatní vás bez milosti „ukamenují“ a nabonzují.

Tento příspěvek je o strachu. Bojí se celý svět a já se bojím také. Ale něčeho úplně jiného než ti ostatní. Bojím se, že jsme na prahu nové globální totality.

Jsi Čech, tak si toho važ!

Můžu mít k osobě Andreje Babiše stovky výhrad (a mám). Ale protože jsme ve válce (s mikroskopickým nepřítelem), máme obrovské štěstí, že nám šéfuje byznysmen s ostrými lokty, který řídí stát nekompromisně jako firmu. Neumím si představit, jak by to dopadlo, kdyby tomu velel nějaký profesůrek, který sice umí plamenně hovořit u pultíku, ale doma spálí vodu na čaj, ztratí se mezi regály v marketu a v praktickém životě je nepoužitelný. Vlastně si to umím představit, stačí se podívat na západ od našich hranic, jak situaci (ne)zvládají tamní politické karikatury.
Štve mě, že teď chodíme (vlastně nechodíme) městy duchů, která vypadají jako po zombie apokalypse? Že se bojíme o své zdraví a životy, nemůžeme do kina, na fotbal, do krámů (s malými výjimkami), do hospody? Že dýcháme přes masky jako Darth Vader? Jasně že štve, ovšem je to nezbytné. Ale vidím v tom všem i pozitiva. Tím nemyslím „pozitiva“ toho německého kripla, který v tamní veřejnoprávní telce (jejíž vedení je podobně zdegenerované jako naše) oslavuje vychcípání penzistů. Mám na mysli jiná pozitiva...
Evropa (když pominu drsnou jugoslávskou bratrovražednou řež) žije 75 let v míru. A když si člověk tak dlouho rochní v klídku a blahobytu, začne mu z toho šibat a vymýšlí dekadentní zhůvěřilosti. X různých pohlaví, hysterický feminismus, novořeč (newspeak, cenzurovaný jazyk, viz kniha George Orwella 1984), požadavky menšin nadřazené zájmům většiny atd. Lidstvo začalo degenerovat a už prostě potřebovalo nějakou facku. Tajně proto doufám, že se díky pandemii lidé vrátí aspoň trochu do reality a budou místo bejkárem řešit životně důležité, normální věci.
Ať už se mrcha SARS-CoV-2 vyvinula na hřbetu netopýra, nebo ji vykutil někdo v laboratoři, ještě jeden kladný bodík by si mohla připsat. Eurohujeři sice říkají, že hranice států jsou jen čáry na mapách, já ale tvrdím pravý opak. Hranice mají odnepaměti svůj význam a zastávám názor, že je vhodné je střežit. Alespoň tím, že bude na ofi přechodech někdo stát a kontrolovat. Ne buzerovat a šikanovat jako před 40 50 lety. Prostě ověřovat, kdo kam camrá a proč. Že jsme si z Evropy udělali průchoďák, je cestou do pekel.
Novodobí liberálové se snažili udělat z vlastenectví téměř zločin. Proto mám naději, že potvora korona přispěje k renesanci patriotismu, k hrdosti na vlastní národ, odkazy předků a k obnově funkce samostatných států. A že si nebudeme moct rok dva máčet hemeroidy ve slané vodě? No bože. Česko je krásné a lze tady desítky let strávit na dovčách a odhalovat parádní zákoutí naší domoviny.
Na závěr si proto vypůjčím úryvek z jedné písně Orlíku. Byl to sice band mírně kontroverzní, za tímto veršem si ale stojím: Jsi Čech, Čech, Čech, tak si toho važ!

Za volantem sedí vrah

Rád vařím a plotýnky na mém sporáku jsou celkem v cajku. Ovšem ty, které mají spolu s dalšími komponenty páteře zajistit, abychom nechodili shrbení jako opičáci, začaly stávkovat. Dvě z nich se vypravily na výlet, jedna skoro půl cenťáku doprava, druhá urazila stejnou trasu na druhou stranu. Jejich jarní skopičiny mě tak dostaly do špitálu, kam si chodím denně na hoďku až dvě lehnout a kde mi ládují do žil nějaký sajrajt proti bolesti. Má starostlivá přítelkyně si předem složení onoho sajrajtu vygooglila, aby zjistila, zda po něm budu moct řídit. Tento zodpovědný přístup ale dostal hned během mé první kúry pěkně na hubu.
Na těch pryčnách, kde každému vede do podpaží nějaký šlauch, jsem nejmladší. Hned vedle mě například ležel děda 85+. Stařeček, pokřivený, sešlý. Blbě chodil, jen se ploužil a trápí jej nespecifikované bolesti, kvůli kterým chodí na infuze. Kdybych ho viděl sedět někde na schodech s flašinetem, nedivil bych se a hodil bych mu do klobouku nějakou zlatku. Bylo by mi ho líto. Viděl jsem ale něco docela jiného. Sotva nám odpojili šlaušky a vyšli jsme z nemocnice, staroušek se dobelhal k prvnímu autu u vchodu. Nasoukal se za volant a stylem přískoků a kličkování ze strany na stranu vozovky vyrazil fabií k domovu.
Furt všude omílají, že největší paseku na silnicích dělají nezodpovědní mlaďoši. I pojišťovny jim napaří takovou taxu za pojistné, že z toho jde hlava šejdrem. Já si ale myslím pravý opak. Největší peklo v silničním provozu je potkat za volantem geronta. Dřív se jím říkalo „klobukoví“, bo měli všichni na palici nějakou hučku. Mnoho z nich blbě vidí, neslyší, jejich reflexy jsou na bodu mrazu a třes v rukou mají takový, že jím stačí nasypat do dlaní zrní, poslat je na pole a budou mít větší efektivitu než secí stroj.
Vždy nám vtloukali, že se máme ke starším chovat slušně a máme si jich vážit, vždyť nás vychovali, starali se o nás. OK, souhlasím. To ale v případě senilních a nezodpovědných gerontů za volanty neplatí. Vždyť auto je vnímáno i jako zbraň a tyto neřízené přestárlé střely jsou tudíž potencionálními vrahy.