čtvrtek 20. prosince 2018

Česká kameňácká rapsodie

V roce 1988 jsem si v Tůzu koupil první video. Záhy druhé, abych mohl dabovat filmy. Ne jako Hejma, Fuka a spol, kteří svými hlasy do filmů pronášeli „Au, zabil jsi mě, au“. Nahrával jsem filmy z německých satelitů (kvalitní obraz) a připasovával k nim dabing z českých véháesek (zvuk OK, obraz fuj). Chtěl jsem zkrátka mít dokonalý výrobek, obraz i zvuk. Po kazetách jsem začal dabovat dvdéčka a pokračuju v tom dodnes s emkávéčky (furt je co vylepšovat). Hraju si tak už 30 let, inu, ten můj prokletý koníček. Ale díky němu se ve filmech drobet vyznám a hlavně je mám rád. Po delším úvodu se konečně dostávám k pudlu... byl jsem na vyhypovaný film Bohemian Rhapsody. A byl jsem zhnusen! Zhnusen natolik, že jsem po delší době musel napsat sejření.
Českou rapsodii měl původně točit (a ztvárnit hlavní roli) Sacha Baron Borat Cohen. A vzhledem k jeho pověsti by to byl asi hardcore (asi jako skutečný Freddieho život). Proti ovšem byli přeživší členové Královny v čele s Brianem Kokoten Mayem (kytarista s afrem). Sice jsem se s ním nikdy nesetkal (jak bych mohl), ale podle šprochů (na nichž je vždy...) to prý neskutečný kokot fakt je. A tenhle kokot zatrhl původní verzi a tak intenzivně kafral i do té druhé, že vzniklo mládeži přístupné porno. Tedy ne že bych chtěl na plátně vidět skutečné Bulsarovy anální večírky, to fakt ne. Mi se zvedal kufr už jen při tom, když se v light verzi dva kníráči líbali (njn, jsem homofob, zabte mě). Chtěl jsem prostě vidět dobrý film, a to Česká rapsodie není. Až na Egypťana Maleka jsou všichni herci jak dřeváci. Představitel Kokota Maye je sám kokot, neb v celém filmu střídá jen dva výrazy - pohoršení (když Bulsara provede nějakou ze svých zhovadilostí) a pýchu (to jsme, kurva, dobří). Některé scény, třeba vznik konkrétních hitů, jsou až nechtěně komické. Kokot k Bulsarovi: „Ta tvá interakce s publikem minule byla výborná. Inspirovala mě k vytvoření písně, abychom diváky ještě více vtáhli do vystoupení. Opakuj po mě - dup, dup, tlesk, dup, dup, tlesk“. V půlce filmu jsem chtěl z kina odejít, bo jsem neustále zažíval stavy kosoidní (kníratá líbačka) nebo průjmoidní (dup, dup, tlesk). Navíc v celém filmu nezazní ani jeden normální, civilní dialog. Třeba: „Ty debile, co to tam hraješ, tam patří Ami, Emi, Ami, G!“ (Hrál jsem v kapele, vím, jak vypadají zkoušky). Ale místo toho tam jsou jen prázdné fráze: „Dokážeme to! Jsme nejlepší! Zradil jsi nás! Odpouštíme ti! To zvládneme!“ Zasmál jsem se za celou dobu jen jednou (a jediný v narvaném kině). To když jsem (na rozdíl od ostatních) poznal namaškařeného Mika „Špiona, který všechny vojede“ Myerse v roli nepřejícího producenta.
V tom bijáku je prostě všechno špatně. Tedy až na songy, ty jsou boží, ovšem ty vznikly před desítkami let. Na druhou stranu mě nepřekvapuje, že jde o letošní fenomén českých kin a nejnavštěvovanější film roku. Vždyť to byly přece Kameňáky svého času taky.