úterý 24. prosince 2019

Kaprožraní

V Česku máme “skromných“ třináct svátků, kdy nemusíme do fachy, ale plat běží. Většina má reálný základ, třeba Nový rok, Svátek práce, Den vítězství nebo Den vzniku samostatného československého státu. Pak tu máme kontroverzní svátky, například Cyrila a Metoděje (5. červenec nemá s jejich životem nic společného, jde o náhodně vybrané datum) nebo 17. listopad, který si ti moudřejší spojují s tragickým rokem 1939, nikoli se zinscenovanou klauniádou roku 1989. No a pak tu máme svátky, které jsou doslova vycucané z prstu, to jsou ty „křesťanské“. Ty jsou v největším hitu, byť jsou založené na víceméně smyšlených báchorkách. Zrovna tu máme jeden z nich, připomínku narození Ježíše Krista. Ano, připouštím, že Ježíš Nazaretský skutečně existoval, tedy se i narodil. Sice ne v roce 0 (narodil se +- 8 let kolem roku 0), ne v prosinci (narodil se v létě) a ne bezpohlavním stykem (Marušku prostě někdo zbouchnul a ona to Pepikovi nepřiznala). Ale jo, narodil se, existoval. Ale rozhodně to nebyl syn Boží. Byl to jen aktivista, kazatel a rebel, kterého (jako stovky dalších) za jeho „kacířské“ plky potrestali (přibili ke kříži). Toť vše. Zkazky o jeho nadlidských skutcích, ha ha, se zrodily až desítky let po jeho smrti. Tyto báchorky pak následovníci opisovali, upravovali, redigovali, vyřazovali, co se v dané době nehodilo, přidávali, co bylo v dané době žádoucí. Jistě, můžu nad tím mávnout rukou jako nad nějakou lidovou tvořivostí a bujnou fantazií. Ale přesto mě fascinuje, kolik lidí (milionů) tato bajka oslovila, a to do té míry, že si ji všichni dodnes připomínáme (a je státním svátkem). Tedy ne všichni, já ne, já se jen potutelně usmívám pod vousy. Stejně jako se usmívám o Velikonocích (píši s velkým V, neb je to pravopisně správně, ale jinak je to cypovina), protože Jezusek samozřejmě z mrtvých nevstal, nikdo nevstane, akorát jeho ostatky nohsledi odsmýkali z jeskyně a někde zakopali. Šlus. Ale zpět k „Vánocům“. Někteří našinci se pohoršují, že „českého Ježíška“ s příchodem kapitalismu vytlačuje Santa. A já se ptám - a není to fuk? Ježíšek, Santa Claus, Děduška Maroz, dyk to jsou všechno pohádkové bytosti. A kapr, stromeček, bramborový salát, vaječný likér, to všechno vzniklo až v průběhu staletí (většinou v novověku) různým „tuněním“.
Z předešlých řádků by se mohlo zdát, že nemám Vánoce rád. A tyto dedukce jsou správné, nemám. Nemám rád „křesťanské“ Vánoce, protože je to pouhopouhá agitka, a nemám rád ani ty konzumní, protože brát obchody útokem, jako by se blížila třetí světová, je taky zvrácené. Ale jsem jen člověk, takže já si tu rybu se salátem a vaječňák dám taky. Navíc nemusím do fachy a plat běží. Tak šťastné a veselé :)