Začalo to nadějně. Všechna média a s nimi celý národ hltal nervy drásající boj lékařů o život jednoho nakaženého pražského taxikáře. Doktoři v potu tváře zvítězili a já byl pln očekávání dalších podobných duelů. Ale kde nic, tu nic. Občas nějaký nakažený zakucká, jiný má nudli u nosu. Ale drtivá většina infikovaných mě vyloženě zklamala. Kdyby aspoň předstírali křeče, nebo neočekávaně upadli do bezvědomí. Ale to oni ne. Při pozitivním testu ještě mají tu drzost prohlásit, že nemají žádné příznaky. Tady je vidět, jací jsou ti filmoví tvůrci hochštapleři. Například ve Smrtící epidemii si Kevin Spacey jen lehce natrhne jinak neprodyšný skafandr a v nejbližších hodinách jej čeká krutá a bolestivá smrt. Teď už vím, že je to filmová lež. Kdepak skafandr, ve skutečnosti i před tím nevražednějším virem chrání šála, šátek nebo jakýkoli kus hadru. Také o karanténě jsem měl kvůli pohyblivým obrázkům pomýlenou představu. Pořád jsem viděl ty hermeticky uzavřené skleněné kóje se sterilním prostředím, jenže ono je to jinak. Karanténa znamená, že dotyčný nechodí do práce, doma čumí na bednu nebo do compu, paří hry, vyjídá ledničku a sexuje s těmi, kteří uvízli v karanténě s ním.
Každým dnem se zkrátka přesvědčuji, že si ta proradná hollywoodská cháska pro hrst dolarů vymyslí cokoli. Po vzoru bijáků jsem třeba čekal, že bude v ulicích operovat armáda a specialisté v pojízdných obrněných laboratořích. Jistěže ne při obyčejné rýmečce či sezónní chřipce, ale při celosvětové PANDEMII jako je ta současná rozhodně ano. Ale zase nic, nikde ani tančík. Byl jsem tak frustrovaný, že jsem musel vzít zavděk placebem, přikovaným T-34 u ostravského Sýkoráku. Ale ani pohled na jeho majestátní kanon mě neuchlácholil. Když jsem se alespoň trochu naladil na postapokalyptickou vlnu, dojem mi rázem zkazili lidé, kteří se poflakovali se kolem Ostravice. Po stezce se prohnal peloton cyklistů, po nábřeží se procházely páry za ručičku a někteří zhýralci se v době PANDEMIE dokonce muckali. Na nic z toho mě Hollywood nepřipravil. Ještěže máme aspoň ta nezávislá média, která svým zpravodajstvím situaci jakž takž zachraňují. Kdyby mi každou čtvrthodinu nehlásila počty nakažených, jako svého času teplotu, tlak a rosný bod, mohl bych z toho, co vidím na vlastní oči, získat mylný dojem, že se vlastně nic neděje.
