Kaprožraní

V Česku máme “skromných“ třináct svátků, kdy nemusíme do fachy, ale plat běží. Většina má reálný základ, třeba Nový rok, Svátek práce, Den vítězství nebo Den vzniku samostatného československého státu. Pak tu máme kontroverzní svátky, například Cyrila a Metoděje (5. červenec nemá s jejich životem nic společného, jde o náhodně vybrané datum) nebo 17. listopad, který si ti moudřejší spojují s tragickým rokem 1939, nikoli se zinscenovanou klauniádou roku 1989. No a pak tu máme svátky, které jsou doslova vycucané z prstu, to jsou ty „křesťanské“. Ty jsou v největším hitu, byť jsou založené na víceméně smyšlených báchorkách. Zrovna tu máme jeden z nich, připomínku narození Ježíše Krista. Ano, připouštím, že Ježíš Nazaretský skutečně existoval, tedy se i narodil. Sice ne v roce 0 (narodil se +- 8 let kolem roku 0), ne v prosinci (narodil se v létě) a ne bezpohlavním stykem (Marušku prostě někdo zbouchnul a ona to Pepikovi nepřiznala). Ale jo, narodil se, existoval. Ale rozhodně to nebyl syn Boží. Byl to jen aktivista, kazatel a rebel, kterého (jako stovky dalších) za jeho „kacířské“ plky potrestali (přibili ke kříži). Toť vše. Zkazky o jeho nadlidských skutcích, ha ha, se zrodily až desítky let po jeho smrti. Tyto báchorky pak následovníci opisovali, upravovali, redigovali, vyřazovali, co se v dané době nehodilo, přidávali, co bylo v dané době žádoucí. Jistě, můžu nad tím mávnout rukou jako nad nějakou lidovou tvořivostí a bujnou fantazií. Ale přesto mě fascinuje, kolik lidí (milionů) tato bajka oslovila, a to do té míry, že si ji všichni dodnes připomínáme (a je státním svátkem). Tedy ne všichni, já ne, já se jen potutelně usmívám pod vousy. Stejně jako se usmívám o Velikonocích (píši s velkým V, neb je to pravopisně správně, ale jinak je to cypovina), protože Jezusek samozřejmě z mrtvých nevstal, nikdo nevstane, akorát jeho ostatky nohsledi odsmýkali z jeskyně a někde zakopali. Šlus. Ale zpět k „Vánocům“. Někteří našinci se pohoršují, že „českého Ježíška“ s příchodem kapitalismu vytlačuje Santa. A já se ptám - a není to fuk? Ježíšek, Santa Claus, Děduška Maroz, dyk to jsou všechno pohádkové bytosti. A kapr, stromeček, bramborový salát, vaječný likér, to všechno vzniklo až v průběhu staletí (většinou v novověku) různým „tuněním“.
Z předešlých řádků by se mohlo zdát, že nemám Vánoce rád. A tyto dedukce jsou správné, nemám. Nemám rád „křesťanské“ Vánoce, protože je to pouhopouhá agitka, a nemám rád ani ty konzumní, protože brát obchody útokem, jako by se blížila třetí světová, je taky zvrácené. Ale jsem jen člověk, takže já si tu rybu se salátem a vaječňák dám taky. Navíc nemusím do fachy a plat běží. Tak šťastné a veselé :)

Zpomalovací semafor - cesta do pekel

Za 33 let šoférování jsem zažil dvě bouračky. Ve dvaceti jsem si vezl slečnu na chatu a na křižovatce jsem jí civěl do výstřihu místo na cestu. Sejmul jsem auto, mea cupla. O pár let později jsem byl v roli poškozeného já, nedal mi přednost poloslepý důchodce. Od té doby desítky let klídek. Ale klídek jen zdánlivý, protože šoférovat dnes je jeden velký stres. Po cestách se ve velkém motají geronti, kteří nevidí, neslyší a felčaři, kteří jim vystavili bumážku způsobilosti, patří za katr. A pak tu máme uživatele automobilů, kteří drží volant jako novicka přirození. A krom toho hážou řidičům kmeny pod nohy/kola města a správci silnic. Ve velkém rozjeli projekt „kurvení dopravy“, ovšem pod kamuflážním názvem „zklidňování dopravy“. Je to podobné jako kdyby dal někdo antraxu název „líbezníček“. Takže z komfortních čtyřproudovek vznikají dvouproudovky tím, že na ně nějaký retard plácne betonový zátaras a načmárá bílé lajny na asfalt. Pak to jsou genitálně umístěné ostrůvky a vrcholem mozkové lobotomoie jsou zpomalovací semafory. Kdyby někdo aspoň trochu zapojil selský rozum, dospěl by k tomu, že jejich efekt je přesně opačný. Zpomalovací semafor nic nezpomalí, pouze zvýší bezpečnostní riziko. Vezmeme to v bodech: 1) Rychlost porušují ti, co spěchají. A ti, co spěchají, okamžitě za semaforem dupnou na plyn, aby ztrátu dohnali. A dupnou na plyn ještě víc, protože na červené ztratili sekundy. 2) Semafor potrestá a uvězní i spořádané šoféry, kteří jeli za rychlíkem. Nezřídka se stane, že rychlík stihne projet, a uvězněni zůstanou jen ti nevinní. 3) Zpomalovací semafory vytvářejí „vláčky“. Zbrzdí dopravu a po zelené se rozjede kolona aut. Přesun takového „vláčku“ je sám o sobě bezpečnostním rizikem, a když takový vláček přijede k nejbližší křižovatce, šoféři na vedlejší si ani nevrznou (a také jim začnou téct nervy). 4) Pokud je u takového semaforu i přechod, chodci nabudou (mylného) dojmu, že nyní jsou v naprostém bezpečí a ztratí ostražitost, kterou měli před instalací semaforu... Každý rozumný dopravní stratég vám řekne, že bezpečná doprava je plynulá doprava. Její rozkouskování je horší než přerušovaná soulož. Ano, najdou se tací, kteří zpomalovacím semaforům aplaudují. Ale jde o jedince, jejichž mozková aktivita stačí pouze k tomu, aby od branky domu trefili do práce a zase zpět, a tam si uměli dalkáčem pustit Ordinaci v růžovce. Lidé, zodpovědní za instalaci těchto zvěrstev, pak tvrdí: „Oni si řidiči zvyknou“. Ovšemže, jak jinak. Člověk je tvor přizpůsobivý. Když mi vlak ujede nohu, také si po čase na pahýl zvyknu. Co jiného mi zbývá. Ale já nechci, aby mi vlaky amputovali nohy, ani aby někdo stavěl idiotské dopravní paskvily.

Temný osud Hollywoodu

(Rozbor filmu Terminátor: Temný osud. Obsahuje prozrazení zápletky.)
Zapomeňte na Johna Connora, budoucnost lidstva zachrání mladá hispánka. Tak nám uvědomělí soudruzi v Hollywoodu zmršili další filmovou klasiku. Vytáhli až z paty zelený chrchel a plivli po prvních dvou kultovních Terminátorech. V duchu nové doby propagují multikulti, uprchlictví, feminismus i otázku neujasněného pohlaví. Sorry, ale upravená vojanda z budoucnosti vypadá jako testosteronem nabušené východoněmecké atletky v 70. letech. V tomto textu ale nechci rozebírat neomarxistickou agitku. Chci rozebrat scénář, které je dementní a děravý jako cedník. Pro ty, kteří film ještě neviděli, následující text je plný spoilerů.
* Hned v úvodu je (kompletně počítačová, a přitom živě působící) scéna, ve které terminátor T-800 (Schwarzenegger) zabije mladého Johna Connora (krátce po událostech filmu Terminátor 2, dále jen T2). Je řečeno, že zabijákem je jeden z mnoha terminátorů, které z budoucnosti do minulosti vyslal Skynet (umělá inteligence) ještě předtím, než byl zničen. OK, jenže tady je první logická chyba. Model T-800 byl Skynetem naprogramován k zabití Sarah Connor v době, kdy John ještě nebyl na světě (film T1). Až o několik let později Skynet zabitím syna Johna pověřil jiný, nový model terminátora, T-1000 (Robert Patrick, film T2). V té době už byl model T-800 zastaralý, odboj v budoucnosti jednoho z nich chytil, přeprogramoval na hodného a vyslal do minulosti, aby Johna chránil (film T2, hacknutý hodný model T-800 se sebeobětoval v tavicí peci). Pokud tedy měl v tomto filmu Johna zabít nějaký terminátor, musel by to být logicky model T-1000, ne T-800.
* Děj tohoto filmu se odehrává v „nové budoucnosti“, kterou nastolil právě film T2. Tedy v době, kdy Sarah Connor společně s hodným T-800 zničili Skynet. Skynet už neexistuje, a to v žádné časové rovině. V nové časové lince ale vznikla jiná umělá inteligence Legion, která ovšem dělá stejné prasárny jako Skynet. Sarah to komentuje slovy „Zmrdi si nedají pokoj“. Fajn, v tomto filmu je řečeno, že Sarah po smrti Johna zatrpkla a život jí naplňuje lovení terminátorů. Ti jsou z budoucnosti do minulosti vysíláni stále. Sarah dostává tajemné SMS s přesným určením místa a času, kde bude další terminátor „v kouli“ přenesen časem. Sarah na tom místě počká a onoho terminátora zlikviduje. O tomto lovení se ve filmu jen mluví, neuvidíme to, ale opět to nedává smysl. Jsme v nové časové lince po zničení Skynetu, a tudíž už v budoucnosti modely T-800 ani T-1000 neexistují. Nová umělá inteligence Legion vyrábí úplně jiné modely terminátorů. V tomto filmu Rev-9. Je opakovaně řečeno, že tyto modely jsou prakticky nezničitelné. Nakonec se jeden model sice zlikvidovat podaří, ale celé partě hrdinů, ve které působí i starý T-800, to dá opravdu hodně práce a dva z party se přitom musí obětovat. A teď zpět k Sarah. Pokud se v posledních letech „baví tím“, že likviduje terminátory, pak to musí být modely řady Rev. A kdyby se takovému tato důchodkyně postavila tváří v tvář sama, namazal by si ji na chleba za dvě vteřiny.
* Ty SMS se souřadnicemi příchodu terminátorů hrají roli ve scéně na dálnici, kam Sarah přijde hispánce a mužatce Grace na pomoc. Grace se Sarah později ptá, jak věděla, kam má přijet pomoct, a Sarah to vysvětluje právě těmi SMS. Tyto zprávy posílá zestárlý model T-800 (Arnold), který splnil svůj úkol - zabil Johna, a pak už neměl nic na práci. Tak na Zemi zůstal, začal se živit jako dekoratér pokojů a časem se v něm hnulo svědomí (terminátoři mají svědomí, wow) a začal Sarah posílat zprávy s označením „Pro Johna“. Tento T-800 totiž s předstihem cítí, že dojde k narušení časoprostoru a ví, kde a kdy je přenesen časem nějaký terminátor (ty pak Sarah loví, jak bylo řečeno). OK, takže zpět ke scéně na dálnici, kde se zestárlá Sarah poprvé ve filmu objeví. Odkazuje se na SMS, ale tady je další chyba. V tomto filmu jsou časem přeneseny dva subjekty - Grace, která se v kouli objeví na kovovém mostu, a Rev-9, který se v kouli objeví ve dvoře činžovního domu. Na dálnici, kde se ozbrojená Sarah zjeví, se nikdo časem nepřemístil. Tam se ostatní účastníci dostali po předchozích eskapádách, bitkách a mnohakilometrové jízdě. Logicky by se tedy Sarah, lovkyně terminátorů, měla objevit u koulí, tedy na mostě nebo ve dvoře, ale ne na dálnici.

Na filmu pracovaly stovky lidí a překvapuje mě, že se nikdo nepozastavil nad logickými a jinými dírami. Pokud vznikne nějaké špatné filmové pokračování, praktikuju metodu „vytěsňování“. Prostě si vsugeruju, že takové dílo vůbec neexistuje. A tak pro mě filmy jako Krotitelé duchů nebo Nebezpečná rychlost mají jen jeden díl. A s tímto terminátořím počinem to bude stejně. Budu se tvářit jakoby nevznikl.

Do Ostravy teleportem

S oblibou říkám v žertu, že začnu cestovat do vzdálenějších světových destinací, až někdo vyrobí teleport. Mořit se desítky hodin v busech, letadlech, lodích, pche, nic pro mě, vždyť já nevystojím ani delší frontu v Kauflandu. Ten teleport by se mi ale hodil i v místních poměrech.
Musel jsem se počátkem prázdnin vypravit do prodejny hutního materiálu v Ostravě. Je to kousek, jenže ouha. Ostravu asi ovládli separatisté, vyhlásili nezávislost na Česku, strhli všechny mosty a rozbořili přístupové cesty. Jinak si to neumím vysvětlit.
Předem jsem věděl, že po dálnici se do OV nedostanu, neb se naše pár let stará a pekelně zfušovaná magistrála právě záplatuje. Volil jsem tak cestu od Rychvaldu, ale to jsem si nepomohl. Hrušovská křižovatka uzavřená, rozkopaná. Následující sjezd v Mexicu dopravou zkolaboval, neprůjezdný. Další přístupová cesta do centra kolem Bazalů na most Pionýrů. Ehm, rozkopaná, uzavřená. Nakonec jsem se protáhl až kolem slezské radnice a do centra jsem se dostal po Sýkorově mostě. Zdaleka ale nebylo vyhráno. Každá druhá křižovatka, budu se opakovat, rozkopaná, uzavřená.
Chápu, že prázdniny jsou ideální dobou něco rekonstruovat. Zaráží mě ale, že v Ostravě nefunguje žádný stratég či koordinátor, který by jednotlivé rekonstrukce časově sladil. Rozbít a uzavřít v jednu chvíli vše, to je známkou anarchie a diletantství.
Mám Ostravu celkem v malíku a dokážu kličkovat i bočními uličkami. K prodejně jsem se tak nakonec probojoval a koupil jsem, co jsem potřeboval. Co ale chudáci přespolní. Ti se do severomoravské metropole dostanou opravdu leda teleportem.

Budu prezidentem, mám díru

Ještě čtyři roky a jdu do toho, budu kandidovat na prezidenta. Věk na to mám, zkušenosti a kvalifikaci také. Po loňské zimě se na silnici před naším domem vydrolila v asfaltu díra. Fakt velká. Vlítla do ní pošťačka na babetě a schytala takovou ránu řidítky do brady, že přišla o dva zuby. Ještě větší tragédií mohl skončit případ maminky Evy M. Ta právě telefonovala s kamarádkou Petrou S., najela do výmolu kočárkem, z něhož po nárazu málem vypadl Honzík M. Štěstí, že byl přikšírovaný. V tu chvíli jsem věděl, že už nemůžu stát opodál. Napsal jsem na radnici ostrou prosbu a slavil jsem úspěch. S velkým zadostiučiněním jsem sledoval, když k osudnému místu multikárou přijel Jožo L. a Štefan Ž. S sebou měli pytel studené směsi, dvě lopaty a s dírou definitivně skoncovali. O úspěchu, o který jsem se velkou měrou zasloužil, večer mluvila celá hospoda a pokladník dobrovolných hasičů mě významně poplácal po rameni.
Věřím, že v prezidentské kampani získám i další cenné body. Mám v příjmení dva háčky, které při podepisování zručně nahrazuji srdíčky. Pravidelně vyvěšuji tibetské vlajky. V oknech nám zbyly úchytky na mávátka, a tak můžu vyvěsit rovnou dvě. Zapšklí odpůrci vyvěšování tuto aktivitu bagatelizují, ale já vím, jakou má vlaječka vyvěšená u nás na vesnici sílu. A pokud se přidají i sousedé z okolních vísek, může naše iniciativa zvrátit chod světových dějin. Mrzí mě jen, že jsem zmeškal letošní demonstraci studentstva za lepší klima, šéf mě neuvolnil z práce. Ale příští rok si vezmu dovolenou a určitě vyrazím ruku v ruce s Gretou Thunberg. Tyto akce totiž mají smysl a potvrdila to už ta premiérová. Když naší ulicí prošel průvod studentů, kteří dobré věci obětovali i psaní oblíbené písemky z matiky, hned jsem cítil, že se mnohem lépe dýchá. A nelze samozřejmě opomenout, že mám také v péči dva psy stejného pohlaví.
Je trochu na škodu, že před lety došlo k rozdělení Československa, protože hlasy bratrů Slováků by pro mě nyní měly velkou váhu. Ale myslím, že to přesto dokážu. Jak jsem zmínil úvodem, slavil jsem velký úspěch se svou dírou. A jsem si jist, že se díky své díře dostanu až na vrchol.

Pepa žere a Jířa má splín

Zkouknul jsem biják Sociální síť, kterak koumák Mark Zuckerberg vykutil veleslavný facebook. Dlouho jsem jím byl nepolíbený, ale nakonec jsem podlehl. Taková „bichle ksichtů“, to může být zajímavé. Jsem tvor zvídavý a chtěl jsem vědět, jak lidi, které jsem roky neviděl, dnes vypadají, čím se živí a jaké skopičiny dělají ve volnu. Jenže jsem se dozvěděl velké kulové, neb uživatelé pokroutili Markovu myšlenku k obrazu svému. A tak se na mě denně valí tuny kuchařských receptů, kvízů, z netu stažených citátů a fotek neznámých harantů. To je největší peklo, fotky dětí. Neřeším etiku (co si ta děcka, až povyrostou, pomyslí o rodičích, kteří je (často v nelichotivých pózách) vystavovali jako housky v krámě). Řeším něco jiného. Mám v přátelích Honzu Hovorku, neb se z minulosti známe. Ale rozhodně v přátelích nemám Ninu Lilianu Hovorkovou ani Olivera Hovorku. Jestli má Honza potřebu fotky svého potěru sdílet, fajn. Ať jim zřídí osobní profily, přidá jim do přátel kamarády z pískoviště nebo mateřinky a můžou se navzájem chlubit, kdo udělal první bobek do nočníku a tak. Já Ninu ani Olivera neznám a jejich bobky v nočníku jsou mi šumafuk, nejsem pederast.
Po pěti letech na fb tedy seznávám, že o většině přátel a „facebookových přátel“ nevím zhola nic. Ale vlastně... Když na to kouknu po freudovsku, něco by se přece jen vyvodit dalo. Pepa Bůček stále sdílí kuchařské recepty. Z toho můžu soudit, že rád žere a patrně teď vypadá jako zápasník sumo. Jiřina Smutná se vyjadřuje výhradně prostřednictvím citátů, většinou v duchu, že život je svině a láska mrcha. To mi napovídá, že má Jiřinka asi splín. Frustrovat ji může, že její starej rád žere a vypadá jako zápasník sumo, nebo že naopak žádného nemá a moc by chtěla. Franta Vopička dává na fb jen kreslené fórky a rádoby vtipná videa. Tuším, že se asi v práci moc nenadře, pokud nějakou vůbec má, a pekelně se nudí. No vida, tak přece jen jsem se o přátelích něco dozvěděl. Já budu ovšem dál dávat na fb fotky svého ksichtu, neb ctím jeho původní myšlenku. Sice tím půjdu proti proudu, ale to jdu vlastně celý život.

Prznič s nesprávnou pigmentací

Michael Jackson prznil malé chlapečky. Wow, to je mi novinka. O tom se ví desítky let a doteď si z toho všichni dělali bžundu, viz třeba film Scary Movie 3. Ale teď se Michael ocitl na seznamu nežádoucích, rádia stahují jeho hity, epizoda Simpsonů, ve které vystupoval, jde nadobro k ledu. Prý na základě dokumentu Leaving Neverland o przněných chlapečcích, dnes dospělých mužích. Kteří můžou, ale nemusí mluvit pravdu, stejně jako mohli/nemuseli mluvit pravdu před lety, kdy tvrdili pravý opak. Michael děcka nelákal na bonbony do své dodávky, ani na ně nečíhal v křoví u dětských hřišť. Do ložnice mu je přímo dohazovali (v dokumentu rovněž vystupující) rodiče/zrůdy/pasáci. O kauze se teď popsaly stohy papíru, ale já se na ni kouknu z jiného úhlu a srovnám Jacksonův příběh se životem Freddieho Mercuryho. Oba byli geniálními muzikanty a oba byli sexuálně ujetí. Michaela rajcovali malí kluci, Freddie přefikl všechno, co před ním neuteklo na strom nebo se nezahrabalo dva metry pod zem. Prostě oba perverzáci par excellence. Jenže! Freddie byl Peršan a ze 2/3 homosexuál. V této pokřivené době zkrátka cool dispozice. Kdyby si za života ještě nechal ufiknout ptáka a namontovat kozy, aktivisté už by určitě rozjeli proces jeho blahořečení. K tomu ostatně nemá daleko film Bohemian Rhapsody. Život Freddieho, k němuž neodmyslitelně patřily dekadentní večírky, na kterých klátil kámen cihlu, psa, leguána a kdoví co ještě, podal v podobě upravené pohádky pro děti (film je mládeži přístupný). To je něco tak absurdního jako natočit mládeži přístupný film o Caligulovi. Nicméně z filmu je megahit, sbírá prestižní ocenění. Podle mě právě proto, že Freddie měl ty správné sexuální/menšinové „dispozice“. A teď zpět k Michaelovi. Možná už jsem paranoidní, ale domnívám se, že mu pomyslný vaz (už ho dávno baští červi jako jeho zombíky z Thrilleru, tak je mu to fuk) zlomilo něco jiného. Michael se narodil jako černoušek a jako klučina s obřím afrem na kebuli se také proslavil. Ale ebenová mu moc nevoněla, a tak se nechal postupně vybělit. A v tom je podle mě jádro pudla. Kdyby ten proces změny pigmentace proběhl opačně, věřím, že by uvědomělí soudruzi jeho hříchy mládí zametli pod koberec. Ale nechat se předělat z černocha na bělocha? To se v dnešní zdegenerované „black power“ době prostě neodpouští.

Hydrant v rozkroku, guláš v hlavě

Kdo tvrdí, že u lidí existují tři a více pohlaví, je buď vyšinutý idiot (diagnóza) a měl by být odborně léčen (doktory přes hlavu, ne urology a sexuology), nebo je to zavržení hodný licoměrník (a patří do svěrací kazajky také). Každý normální člověk ví, že pohlaví jsou jen dvě, protože termín „pohlaví“ značí „pohlavní orgány“. Čili to, co máme mezi nohama. Nikoli to, jaký galimatyáš má kdo v kebuli. To by si takový schizofrenik nebo Rozpolcený ze Shyamalanova filmu museli měnit občanky co půl hodiny (v zemích, kde zmagořelí farizejové doklady se třetím pohlavím vydávají). Zajímalo by mě, co tito pokrytci dělají, když si někdo myslí, že je maják nebo letadlo? Jsou i takoví pošuci. To mu taky plácnou do dokladů aeroplán, nebo mu místo občanky vydají techničák?
Ano, existují jisté úchylky, kdy se člověk narodí ve „špatném těle“. A když v něm uzraje rozhodnutí, nechá si pohlaví/orgány operativně změnit. Felčaři ufiknou pinďoura a vymodelují z něj frndu, nebo naopak. To si pomůžou trochou silikonu. Ale v každém případě vytvoří zase pinďoura nebo frndu. Nikomu do rozkroku nenamontují hydrant nebo okapový žlab. Proto je i stavění třetích hajzlů (už se to někde děje) naprostou absurditou. Ani při operativní změně pohlaví nikomu nepřišijí chámovod do podpaží (toho by byl schopen leda Mengele). Takže není nutné stavět ajnclíky se speciálním pisoárem půldruhého metru nad zemí.
Tématem se erudovaně a se zdravým rozumem věnoval Jaroslav Zvěřina na Novinkách. Zakončil jej zamyšlením, že vymýšlení podobných bejkáren už hodně smrdí dekadencí a že nás může potkat osud jakým byl pád Západořímské říše. V této souvislosti mě napadla jedna zajímavost s časovou osou a vývojem civilizace. My dnes náš západní svět považujeme za vrchol, zatímco poměry v zemích třetího světa přirovnáváme k našemu středověku. Což víceméně odpovídá. Jestli ale budeme dál vymýšlet podobné krávoviny jako jsou ty s pohlavím, přivedeme naši civilizaci do záhuby. A naši potomci budou začínat od nuly, zatímco se jim budou obyvatelé dnešního třetího světa smát, protože budou mít ve vývoji nějakých tisíc let náskok.

Transka za pultem

Ať otevřu jakékoli noviny, jakýkoli portál, ze všech stran se na mě valí promo k seriálu MOST! Rozhovory s tvůrci, články o rekordní sledovanosti, prostě všude a dycky MOST! Ten hype mě zprvu trochu mátl, jiné pořady takovou propagaci nemají. Na seriál jsem se sám těšil, neb dílka tandemu Kolečko-Prušinovský mám fakt rád. Ale výsledkem jsem byl jaksi zklamán. Přetažená stopáž dílů, scény se vlečou jak sopel a na opravdu dobrý fór si divák musí počkat deset minut. Tak proč ten humbuk kolem? Až při sledování čtvrtého dílu do sebe všechny dílky skládačky zapadly a mi svitlo. No jistě! Vždyť je to vlastně ideologická agitka, Žena za pultem a Plechová kavalérie 21. století! Zatímco ty oslavovaly socialistický maloobchod a uvědomělé družstevníky, MOST! nahlíží optikou dnešních levičáckých soudruhů na palčivé otázky současnosti. S laskavým nadhledem ukazuje, že buzny, transky, třetí, čtvrté, páté pohlaví jsou také lidé, že si zaslouží lásku a že mohou být pro heteráče dokonce tak žádoucí, že vzruší i impotenta. MOST! smířlivě řeší i cikánskou otázku a tvůrci šoupnou snědému Frantovi do postele krásnou bloncku, aby zpopularizovali i Kalergiho plán míšení ras. Odfajfknuto, tak a teď tu máme vzdělání. Tonda z nešťastné lásky nejprve spadne do spárů skinheadů, což je samozřejmě špatně, že, soudruzi? Takže ho pošleme na školu doplnit si vzdělání a možná to jednou dotáhne až na Sorosovu Středoevropskou univerzitu... Právě při scéně na gymplu jsem vypnul telku a se seriálem jsem se definitivně rozloučil.
Česká televize je takový stát ve státě, který ale paradoxně jede úplně jinou linii než stát samotný a jeho volené orgány. ČT je hlásnou troubou minorit, levičáckých bojůvek, neomarxistů, vítačů, sluníček, Pirátů a podobných individuí. Tu „svou a jedinou správnou“ pravdu se ČT snaží rvát do diváků, kde se dá. Ze zpravodajství a publicistiky se tendenční názory valí proudem. Dokonce proběhly pokusy hustit multikulti ideologii do mrňat na dětském Déčku. Ale furt je to málo, ty pořady mají prachbídnou sledovanost. A pak nějakého levičáckého šibala v ČT napadlo - pojďme oslovit široké vrstvy. Na soudružskou zakázku už dělat Dietl, tak proč by se do toho nepustil Kolečko s Průšou. Dyk škvára z koncesionářských poplatků nesmrdí, že? Nu a zrodil se MOST! Zdánlivě nekorektní, aby přilákal masy, ve skutečnosti korektní až na půdu. Všude propagovaný, vychvalovaný, adorovaný...
Nechci předjímat, ale nevylučuji, že v dalších dílech Luďan a jeho parta nějak legračně poplive Zemana, Putina nebo Trumpa, že alkoholem zdeptaný farář najde spásu v islámu nebo že Čočkinovi odoperuje slepé střevo prvotřídní chirurg z Blízkého východu či Afriky. Možná k tomu dojde, možná ne. Ale já už u toho jako divák nebudu.