Jsem synek z dědiny. Před 55 lety jsem se v jedné narodil a doufám, že v téže jednou také natáhnu brka. Žil jsem pár let i v Praze (škola, práce) nebo na nedalekém sídlišti (dostal jsem tam byt), ale nebylo to nic pro mě. Jsem holt vesničan, vidlák, redneck. A miluju to. Bohužel vesnice se nám v posledních letech změnila (jak už kdysi pravila tetka z Vesničky mé, střediskové). Jednak vidlácký život nechápe »Generace Z«, ale ta je krom angliny a IT mimo úplně ve všem, ale problém dělají také »kuferkoři«, přivandrovalci z měst, kteří o vesnickém životě prdjas vědí, ale chtějí bydlet ve svém (i když na to často nemají a zadluží se na několik pokolení).
Sakra, koukám, že je úvod delší, než jsem zamýšlel. Já chtěl psát o sociálních sítích a volně pobíhajícím zvířectvu. Tak to pojďme zkrátit... Moje vesnice má svou socnet komunitu. Jsem členem, byť to k ničemu kloudnému není. Většinou se tam řeší přemnožené kočky nebo psi na procházce bez páníčka. A o to mi právě jde, respektive mě to sejří... I když si člověk domestikoval psa před cca 14 tisíci lety, pořád je to zvíře, šelma, pořád má své pudy. Je v psí přirozenosti, že si občas potřebují „vyjít na procházku“ a „přečíst noviny“ (očichat kdeco). A žádný plot jim v tom nezabrání. Podlezou, překoušou, rozdrápou... Měl jsem labradora (budiž mu země lehká) a byl to (alespoň v naší rodině) ten nejmilejší, nejhodnější a top pejsek. Ale byl to děsný útěkář. Holt pudy. Opravil jsem kvůli němu všechny ploty, zkoušel ho uvazovat na řetěz, nic nepomohlo. A tak jsem po vesnici nachodil (nebo různými vozidly najezdil) desítky kilometrů při jeho hledání. Nebál jsem se, že by někomu ublížil. To by bylo absurdní. Bál jsem se o něj, nebo že vběhne na cestu a nechtíc způsobí nějaký karambol. Nic z toho se naštěstí nestalo, pejsek zemřel přirozenou smrtí a oplakal jsem ho. Během jeho života jsem si ho ale musel dvakrát vyzvednout v psím útulku. Kvůli debilům, opakuji DEBILŮM, kteří nevědí, jak funguje život na vesnici, jak probíhá soužití se psy, a kteří na každého hafíka na procházce volají měšťáky. A kvůli těmto debilům celou tuto litanii píšu. V té naší vesnické sociální bublině se totiž každou chvíli najde nějaká slečinka (ne nutně ženského pohlaví), která je na infarkt z toho, že po vesnici běhá nějaký pes. Ano, běhá, protože je to zvíře a patří to k jeho životu. Pokud na nikoho neútočí a nikomu neubližuje, což se u nás fakt nestává, tak se hoďte do klidu. Nezaměstnávejte zbytečně odchytovku, nezaměstnávejte útulky a nenasírejte sousedy a starousedlíky.
