Karvinská apokalypsa

Až budete číst tyto řádky, zřejmě už nebudu mezi vámi. Jsem totiž z Karvinska a my to tady máme spočítané. Zbývají nám hodiny, maximálně dny. Virová apokalypsa nás kosí po tisících. Vy ostatní, proboha, zachraňte se, nejezděte do Slezska, je to tu příšerné. Kape tu jeden po druhém. Hrobníci nestíhají, jsou zcela vyčerpaní a trpí syndromem vyhoření. Ani kapacita krchovů už nestačí. Rozkládající se těla, která se válejí v příkopech i na náměstích, odvážejí nákladní tatrovky k opuštěným dolům a shazují je do vytěžených šachet. Nikdo neví, kdy přijde jeho chvíle. Zrovna ráno jsem šel v chemickém obleku do místního konzumu, který provizorně funguje v protiatomovém krytu, pro rohlíky a dvacet deka gothaje. Přede mnou stála ve frontě sousedka, důchodkyně Marie. Ještě se na mě stihla obořit, jak bylo jejím milým zvykem, abych nepředbíhal. „Syp dozadu,“ byla její poslední slova. Náhle jí upadla ruka, ve které držela síťovku. Doslova se vymkla z kloubu a upadla na zem. Vedle se pak skácela i Maruška. Pěna u úst, rozteklé oči, už se nedalo nic dělat. Tak jsem ji překročil a k salámu jsem si objednal ještě placatku rumu, abych nebožku zapil.
Protichemický úbor, který jsem ráno užil, není špatný, ale... Jistě si pamatujete, co nás, dříve narozené, učili ve škole. Že si při atomovém výbuchu máme lehnout nohami k epicentru a přikrýt se velkými novinami, ideálně Rudým právem. Prosím, nezlehčujete to, opravdu to funguje. Říkali to soudruzi z vlády, hlásili to v televizi, to zkrátka musí být pravda. Ovšem ještě mnohem účinnější je hit posledních měsíců - rouška. Ta jednorázová spolehlivě ochrání před cocotvidem-19, ušitá z poctivé pytloviny i před ebolou a dýmějovým morem (pozor, ten se k nám právě řítí z Mongolska) a ta z egyptské bavlny i před radioaktivním zářením a výbuchem supernovy.
Rouška je všemocná, přesto existují šílenci, kteří v její zázračnou moc nevěří a odmítají ji nosit. Když někoho takového uvidíte, neváhejte a okamžitě volejte nejbližší útvar policie, nebo ještě lépe protiteroristický oddíl. Nehraje roli, zda je to cizí člověk, váš přítel nebo člen rodiny. Nahlásit se musí. Jeho včasným nabonzováním zachráníte spoustu dalších životů.
No nic, už musím končit. Právě jsem viděl z okna, jak na sousedův barák spadl z oběžné dráhy jeden ze satelitů. To se tady teď děje běžně, družice se dostanou nad Karvinsko a stáhne je k zemi silná negativní energie. Letadla už nad Slezskem raději vůbec nelétají. Takže sbohem, přátelé. Budiž mi země lehká a nebesa milostivá...