Šikanovaní, podvedení a vychcaní

 Jsem celkem nedavno slyšel, že Zeman je špatny prezident, bo narod nesjednocuje, ale rozděluje. Ftipne. Bo sučasni mocipani (a tim nemyslim Bureša ani nikym nevolene ouřady z Brusela, bo ti dostavaju jen noty od vylovenych, keři ve skutečnosti šéfuju světu) na tomto principu přimo založili novy světa(zlo)řád. Rozděl a panuj, čili rozškatulkovat a poštvat proti sobě. Nic noveho. A tak tu včil (velmi zjednodušeně) vznikly tři skupiny. Myslim tři skupiny plebsu. Ti, co temu šefuju, do žadne škatulky nepatři, ti to jen pozoruju, směju se a bavi. Takže plebs se rozdělil do tří škatul:
ŠIKANOVANÍ
To je taka směska, taky pelmel. V jedne škatuli su jen proto, že je sere covšismus. Su tam přirodni lidé, co objimaji stromy, baby při domacim porodu pultnu děcko do vany, a když je cosik boli, vyleči to krystalem ve skřini. Ale su tam tež hlavy študovane, dochtoři, vědci, keři nezpochybňuju existenci nove choroby, vnimaju jeji nebezpečnost, ale divaju se na ňu a na opatřeni jinač než redachotři z iBurešDnes, iStařinky nebo Česko-bruselske telekineze. Argumentuju, dukazy předkladaju, ale je jim to hovno platne. Bo všeci v tě škatulce, na kere je nalepena cedulka „popirači“, su vykazovani z veřejneho prostora, dehonestovani, zasměšňovani. A nebude to tak dluho trvat, kdy budu vyhazovani z roboty, zavirani do kriminala nebo koncentraka.
PODVEDENÍ
V te škatulce su ľudě, keři uvěřili. Ne v Jezuska, ale že se na ně řiti cosik zleho a jedinu spasu je, že nekleknu v kostele, ale že vyhrnu rukav, pažu nastavi a injekca je spasi. Ale ti su včil tež v řiti. Bo injekca nefunguje, jak se řikalo, tež je može moribundus skolit a možu i bližniho sveho nakazit. A ani dvě davky nestaci, musi na třeti, čtvrtu, patu a kdo vi, u kere to skonči. Tož logicky su včil nasrani.
VYCHCANÍ
V te škatuli su taci, kteři by za normalnich okolnosti skončili ve škutuli čislo jedna. Ale neskonči, bo to nahlas neřeknu. Oni sice v pandemiju nevěři, ale su pohodlni. Chcu si zajit na točene do hospody, podivat se na novy film, v kerem Langmajer oprca mladu babu, chcu si nabalit lančmit a jet si vymachat hemeroidy v Jadranu. Tož ten rukav vyhrnu, aby měli čarku (nebo jine interpunkčni znamenko), prostě tu apku v mobilu, kera ukazuje, že pověsili vlaječky do okem a šli do prvomajoveho pruvodu.
Nemam rad přiběhy bez pointy. Ale tento přiběh ju nema. Aspoň zatim ne. Holt si musime počkat, jak se to vyvrbi.

 

Odpírač jablek

 V éteru i diskusích se poslední dobou rozmohlo nové slovo - odpírač či odmítač (vakcinace). Tento pejorativní novotvar je samozřejmě scestný, záhy vysvětlím, a jeho jediným účelem je (opět v poslední době populární) nálepkování a stigmatizace.
Proč je termín „odmítač vakcinace“ idiotský a nesmyslný? Protože když je něco dobrovolné, nelze to „odmítat“. Je-li cokoli dobrovolné, funguje princip nabídky a poptávky. Když na mě na tržnici zelinář huláká „Pane, vyzkoušejte naše jablíčka, jsou zdravá, plná vitamínů!“ a já odvětím „Děkuji, ale ne.“, znamená to, že jsem „odpíračem jablek“? Kdeže, jen prostě nemám zájem.
A pokud jde o vakcinaci, my ji neodmítáme. My proti ní nebojujeme, nevyhazujeme do povětří sklady farma firem, nevyrážíme doktorům injekce z rukou. Jen - protože máme možnost volby - říkáme, že nemáme zájem. Tečka!

 

Jak znovu vynalézt kolo

 Každé děcko má po skončení devítiletky kupu všemožných diplomů. Já získal jen dva. Jeden ze soutěže v kreslení, druhý za jízdu zručnosti na kole. Jo, bicykl mám rád, u nás na dědině to byl jeden z hlavních dopravních prostředků. Průser ale je, že se z cyklistiky stalo náboženství. Protěžované náboženství, kterému se přizpůsobují i zákony.
České silnice a dálnice (pro auta) jsou v tristním stavbu. Jejich opravy správci odkládají, protože na ně nemají prachy. Ale když řeknete, že chcete postavit cyklostezku, bolševici z Bruselu se můžou přetrhnout, aby vám na to sypli nějakou dotaci. Další forma protěžování je legislativní. Když jsem dělal papíry na auto v 80. letech, stačilo cyklistu bezpečně (zdůrazňuji bezpečně) minout, a pokud při tom šofér neopustil svůj jízdní pruh, nemusel ani hodit blinkr. Před pár lety se povinnost blikání objevila, což byla první cypovina. Když jedete za jiným autem, a to před vámi začne blikat, tak zpozorníte. Očekáváte, že bude odbočovat nebo předjíždět. Ale ne že bude míjet chrchel u krajnice. Už samotné blikání je matoucí a  může způsobit komplikace. Teď ale zákonodárci na návrh socana Petra „Brežněvovské obočí“ Dolínka schválili totální bizár. Od příštího roku bude povinné objíždět cyklisty s 1,5metrovým odstupem. Nebudu se rozepisovat, jaká míčovina to je, že na to nejsou cesty dimenzované, že to způsobí řadu kolizních situací a paralyzuje to dopravu. To každý soudný člověk ví. Pozastavím se nad tím, proč ke schválení došlo... OK, Dolínek, do té doby neviditelný, si chtěl užít 5 minut slávy, než lavice sněmovny nadobro opustí. To je pochopitelné. Ale co těch 200 poslanců a 81 senátorů, kteří tuhle zhovadilost podpořili? Podle mého sledovali dva cíle. Kvůli tomu prvnímu se potřeli lubrikantem a vsoukali se do trávicího traktu v opačném gardu, aby se zavděčili nadnárodním elitám prosazujícím tzv. zelený úděl (green deal). Tedy že auta na fosilní paliva jsou fuj fuj, odteď budete jezdit na baterky nebo na kole. Druhý sledovaný cíl pak posiluje vládnutí. Podle hesla divide et impera (rozděl a panuj) se vládne snáze, když se poddaní žerou mezi sebou. Z poslední doby známe těch příkladů, kdy se vrchnost záměrně snaží rozeštvat určitě skupiny obyvatel proti sobě nepočítaně... bílí vs. barevní, heterosexuálové vs. homosexuálové, muži vs. ženy, očkovaní vs. neočkovaní. No a sváry motoristů s cyklisty (osobně mám občas nutkání strhnout volant a sejmou moulu na bicyklu do pangejtu) jsou jen dalším dílkem elitářské skládačky.

Od koňských sil zpět ke koni

 Nachystat seno, oprášit povely „hyjé, čehý, hot“ a nasoukat se do rajtek. Tak nějak vypadá budoucnost cestování v Evropě. Jako synkovi z dědiny mému oku lahodí pohled na koňáka v sedle nebo na koňské spřežení. Ale když se chci přemístit z bodu A do bodu Z, dávám přednost koňským silám pod kapotou. Ale jak dlouho ještě? Nikým nevolené „elity“ rozhodly, že s motorismem na starém kontinentu jednou pro vždy skoncují. A jdou na to systematicky, salámovou metodou. Když jsem před 35 lety poprvé usedl za volant s ještě mokrým štemplem v řidičáku, byla to radost vyjet na cesty. Provoz byl řídký, cesty na tu dobu komfortní. Šofér se mohl kochat krajinou, zdravit protijedoucí, a přitom se přepravoval bezpečně. Dalo by se čekat, že s přibývajícím počtem vozidel dojde logicky ke zvýšení průjezdnosti stávajících komunikací. Jenže nastal pravý opak. Elity se usnesly, že sto let automobilismu stačí a vydaly befel, že jej zkrouhnou. A šly na to od lesa, nejprve udělaly ze šoférování stresovou, traumatickou záležitost. Kdo se dnes pohybuje v běžném provozu, ví, o čem mluvím. Smutné je, že správci silnic (státy, samosprávy) tento úskok nečekali, ale indoktrinovaní propagační masáží se nechali zbalamutit a sami rozjeli procesy pod názvem „zklidňování dopravy“. Z komfortních a bezpečných čtyřproudovek udělali dvoprodovky tím, že na ně načmárali bílé lajny, vybetonovali ostrůvky a různé retardéry. Pak na vybraná místa prskli zpomalovací semafory, které mají tu funkci, že bezpečnost dopravy nezvyšují, naopak u každého dementně nainstalovaného semaforu riziko kolize stoupá a zhoršuje se prostupnost už tak přetížených silnic. Některá servilní města pak navíc omezila rychlost na 30 km/h, kterou se jezdit nedá, a jen tím navázala na model - znechutit motoristům šoférování. Jak už jsem řekl, samosprávy k těmto krokům přistoupily, bo si myslely, jak nejsou pokrokářské a jak nebojují za blaho lidstva. Přitom byly jen tahány za fusekli někým, kdo chce z silnic automobilovou dopravu vymýtit. Výše popsaná opatření se snažila o znechucení jízdy autem. Byl to první, psychologický krok. Protože zafungoval, tak se elity osmělily a už mohly vyrukovat se zákazy. Například likvidací spalovacích motorů do roku 2035. Když si odmyslíme, že elektromobilem, jehož uhlíková stopa (výraz k zblití) je během celé životnosti daleko vyšší než u dieslů či benziňáků, může jezdit jen debil, pak už těm ostatním zbývá jen jízda na koni. Opakuji, že jako synek z dědiny s tím v zásadě nemám problém. Mám Šemíka kde ustájit i čím nakrmit. Mám s tím ale problém jako člověk 21. století a hlavně nevím, jak si poradí měšťáci, kteří seno a stáj nemají.

 

 

Tečka mezi oči

 Smekám před tvůrci covidistických sloganů. Sice pracují pro zločince a manipulátory, ale to nesnižuje úroveň jejich kreativity. Loni přišli se sloganem „Moje rouška chrání tebe atd.“ Sice to byla blbost, ale lidé to papouškovali jako o život. Letos vypustili kreativci slogan „Udělejme tečku za koronavirem“. To už není jen cypovina, je to bohapustá lež, ale stejně to frčí.
Co umí vakcína? Podle všech dostupných informací a deklarovaných účinků má zmírnit následky nemoci. Kdo dostane černého Petra, chrchlá o něco méně a třeba neskončí ve špitále. To je vše, nic víc. Vakcína neumí nemoc zlikvidovat, neumí zabránit jejímu přenosu. I otečkovaný jedinec může coviďáka chytit a také dál roznášet. Tak jaká tečka za koronavirem?! Ano, lze si slogan vyložit i jinak, aby byl pravdivý. Pokud by se našel nějaký cool bouchač, dal přisluhovačům covidistické sekty pořádnou tečku mezi oči, mohlo by to s koronavirem skoncovat.

 

Kolo štěstí v ordinaci

 Dobré zboží se chválí samo. Toho se držím a vůči reklamám všeho druhu jsem imunní. Nikdy jsem si na základě placené inzerce nic nekoupil, protože jsem takový podezíravý strejda. A když mi chce někdo něco takto okatě vnutil, čuju šméčko nebo šmejd. Jo, kdysi jsem ulítával na Horstu Fuchsovi, protože to byl démon, šoumen a jeho eskapády jsem sledoval jako zábavnou show. Ale že by mi něco vnutil, to fakt ne.
Doba pokročila, pan Vajíčko je minulostí a reklamy se na nás valí ze všech stran. Na penzisty cílí všechny ty teleshoppingy s kosmodisky, na střední generaci mají políčeno televize a omladinu se snaží oblbnout infilcky (ono se to anglické slůvko píše jinak, ale tohle je trefnější).
Tak znovu, dobré zboží se chválí samo, takže je mi záhadou (není mi záhadou, to je jen slovní obrat), proč se blaho a spása současného světa - meducína v ampulce se včeličkou - musí do lidí hustit horem dolem. Z reklam vyskakují různé rádoby celebrity (královsky zaplacené), culí se jak jelita a vyprávějí, jak je to ďobnutí do ramene cool. Výrostkům totéž v ochotnickém provedení předvádějí zmíněné insta filcky. Jenže! Česká reklamní masáž se může jít bodnout ve srovnání s tím, jak kampaň pojali naši severní sousedé. Od července rozjíždí „vakcinační loterii“, kterou bude provozovat Totalizator sportovy (něco jako náš Tipsport) a financovat státní kasa. A co můžou ovčeličkovaní v polské loterii získat? Každý dvoutisící účastník 500 złotych (2.800 Kč), každý týden losování o 2x 50.000 zł (280.000 Kč), každý měsíc losování o 2x 100.000 zł (560.000 Kč) a hybridní auto. A ve velkém finále čeká dva ďobnuté šťastlivce výhra 1.000.000 zł (5,6 mega) a opět hybrid. Tož nekup to! Třeba se naši v Polsku inspirují a začnou do očkovacích center instalovat kola štěstí, aby si mohli označkovaní vytočit výhru na fleku. Jako na pouti. To by byl parádní cirkus. A já si kladu otázku (opět slovní obrat, znám odpověď), opravdu těm dobrodincům, kteří do vakcinačních reklam a kampaní ládují těžké miliony, jde o naše zdraví?

Když to zplstnatí, půjde do tuhého

Jen čtyři měsíce a šest ministrů zdravotnictví a budou tady volby. Jedny z těch dvou (parlament, obec), ke kterým je záhodno chodit. Ostatní (kraj, Senát, EU) jsou pouze od toho, že ambice kandidovat má mnohem více lidí, než je nezbytných postů, a tak je třeba jim dopřát nějakou zábavu a adrenalin. Vítězům pak adekvátní kapesné. Nicméně letos jsou volby rádoby „smysluplné“. Ačkoli... Samostatné Česko už mělo 12 vlád, z nichž jen čtyři odkroutily celý mandát. Ostatní to po průšvizích musely zabalit předčasně, nebo šlo o narychlo spíchnutné kabinety úředníků. A co se premiérů týče, tuhle přehlídku by nám mohl závidět leckterý majitel secesního panoptika. Měli jsme ajznboňáka, který přišel mávnutím premiérského proutku k doktorskému titulu a mnohamilionovým majetkům, než jej dohnala boží spravedlnost. Měli jsme buldozer, který sám skončil pod jeho pásy. Měli jsme chlapa s gulama, který je vystavoval na odiv ve vile nejslavnějšího evropského pederasta. Měli jsme pana Submisivního, který rozhodoval o politické strategii podle toho, jak moc byl den předem vyšlehán koženými důtky v rukou dominy Džejn. Měli jsme mlíčňáka, který se odpojil od matčina struku v poslanecké lavici a už v ní zůstal. Nikdy reálný život neviděl a setkal se s ním poprvé, když na něj nerudný stařec ukázal hůlkou. A měli jsme (a máme) veksláka/estébáka, ktorý kradol, kradne a bude krásť, lebo kradnú všeci. Ale jestli si myslíte, že nemůže být hůř, jste na omylu. Na střídačce už vyčkává Marxův pravnuk, který si spletl bohaté kadeře do... jak to říkal Cimrman.... do zplstnatělých copánků. Nejde ani tak o to, že bychom pak měli na postu paní premiérové pornoherečku. Ostatně měli jsme v roli první dámy i Dášenku a taky jsme to přežili. Průšvih je, že tato pirátská partaj do puntíku kopíruje pedofilní praktiky. Místo bonbonů nabízí legalizaci hulení, aby do té zavšivené dodávky před základkou ta děcka dostala. Ale už jim neřekne, že jim pak půl roku nemytým bimbasem s jihočeskou nivou za předkožkou provětrá všechny tělní otvory. V případě pirátů bude to znásilnění probíhat zavedením eura (tzn. brutálním zdražováním) a všemi progresivistickými pičičandami od zavedení kvót černochů v bílém divadle, přes zvací dopisy s nadpisem „My to zvládneme“ až po rození bezpohlavních dětí, u kterých bude asistovat rodič 1, 2, 3. Nad tím vším se může cynik pousmát, nebo mávnout rukou. Jenže hoši pirátští chtějí hlavně znárodňovat, respektive „sdílet“. Takže jestli máš 4+1 a žiješ v něm sám, resp. s přítelkyní, může se ti stát, že ti tam svazácký výbor nakvartýruje rodinu cikorek nebo nezletilého Abdullaha s bílým plnovousem. A jak rádi pak budeme vzpomínat na všechny karikatury, úchyly a mafiány v premiérském křesle.

O TEORIÍCH

 

VAROVÁNÍ: Tento text je vážný, cynický, omlouvám se za absenci humoru (a že je to delší než obvykle).

Něco už jsem naťukl v předchozích příspěvcích, teď jen shrnu a zaktualizuju. Chci psát o teoriích. Jen teoriích, ne konspiračních, protože toto spojení je absurdní. Význam slova teorie je sám o sobě dostatečný a výstižný. Vyjadřuje myšlenku, nápad, ne, že jde o holý fakt. Takže rozšiřovat jej nějakými přívlastky nedává smysl. Až po čase, díky novým poznatkům, výzkumům atd. lze říct, zda byla teorie správná, či chybná. Ale nelze tak činit a priori, tedy předem. Jsou na Marsu pyramidy a mimozemšťané? Je to konspiračka? Nikoli, je to teorie. Až tam doletíme a prošmejdíme, budeme mít jasno. Vsuvka: Pojem „konspirační teorie“ zavedly americké elity po atentátu na JFK, aby shodily a bagatelizovaly názory, kterým na poudačce o Lee Harvey Oswaldovi něco neštymovalo. Protože to zabralo, používá se nástroj „konspirační teorie“ dodnes k potírání a diskreditaci názorů, které se někomu nehodí do krámu. Tolik vysvětlenou, a teď k těm teoriím.

Připusťme na chvíli, jen připusťme, že je „pandemie“ celosvětovým spiknutím. Pokud někdo takovou monstr akci zosnuje, nedělá to z plezíru, musí k tomu mít pádné důvody. Nechci teď rozebírat denní návyky asijských netopýrů ani jak děravé laboratoře v tamních končinách jsou. To teď není podstatné. Důležité je, co mohou mít organizátoři spiknutí za lubem.

1) PENÍZE JSOU VŽDY AŽ NA PRVNÍM MÍSTĚ

Netřeba rozebírat, jak se během „pandemie“ roztočil obrovský byznys farmaceutických a přidružených firem. Stačí se mrknout na český dvorek. Ano, šikovní Češi zprvu udělali Andreji a jeho kumpánům čáru přes rozpočet, když si „ochranné“ (záměrně v uvozovkách) pomůcky šili sami. Byly sice k hovnu, ale tím se nijak nelišily od těch průmyslově vyráběných. Jenže z nich mocipáni neměli profit. Ale oni si uměli poradit, a tak upravili pravidla, aby domácí výrobky vyřadili ze hry. A zlaťáky se zase sypou. A to máme jen hadropysky všech rozličných typů. Co teprve, až dojde na včeličky. To bude vývar.

2) KDO NEJDE S NÁMI, JDE PROTI NÁM

Co si budeme povídat, svět už nový řád potřeboval. Ta stáda oveček prostě pastýřského psa musí mít. Tisíce let v tomto směru skvěle fungovalo náboženství, kdy byl tím hafanem neviditelný, leč všudypřítomný pánbíček. Dělej, co (našimi ústy) říká, jinak tě potrestá. A kdyby to někdo náhodou rozporoval, s kacíři a heretiky si umíme poradit. Hola, holoto, nanoste klestí a zapalte hranici. Fungovalo to vážně dlouho, ale z řetězu utržení Zápaďáci se už pár let blbě ovládají. Boží mantra už na ně nezabírá. Je třeba přijít s novou. Stačí neviditelného Boha nahradit neviditelným virem. Heuréka, máme to. Zase je mezi lidmi strach, zase poslouchají jako hodinky, můžeme znovu utahovat šrouby. Omezovaní občanských svobod, dehonestování odpůrců, lágry (detence) pro neposlušné... ale no tak, vždyť je to pro vaše (všeobecné, vyšší) dobro.

3) MNOHO HLADOVÝCH KRKŮ

Zatímco realizace prvních dvou bodů jsme svědky v přímém přenosu a krom novodobých věřících (rozuměj kovidisty) je nikdy nezpochybňuje, třetí bod už je hodně kontroverzní. Řeší totiž redukci počtu obyvatel planety... Problematika bude bližší tomu, kdo čte nebo sleduje (zfilmované) komiksy. Ve dvojfilmu Avengers: Infinity War & Endgame jistý Thanos lusknutím prstu vymaže (zlikviduje) polovinu obyvatel Země a dalších planet. Výběr eliminovaných je náhodný (tzn. nesobecký, objektivní) a odůvodněný tím, že jsou planety přelidněné, už svou populaci neuživí, a pokud někdo nezasáhne, zahubí samy sebe. Hm... v těchto dílech je Thanos vylíčen jako protivník Avengers (tzn. klaďáků typu Ironmana, Spidermana, Thora atd.), ale není vyloženě v pozici záporáka. A já to chápu. Když porovnám vymyšleného Thanose s existujícím Šimonem Pánkem (a jemu podobnými... Člověk v tísni, Lékaři bez hranic...), pak mi Thanos vyjde jako klaďas. Ano, obětuje polovinu populace, ale v zájmu té druhé, a hlavně v zájmu budoucnosti celé planety/planet. Zatímco Pánkovy kreatury lijí finance do bezedné africké studny, kde příjemci nebudou pracovat, nebudou používat kondomy ani antikoncepci, zato budou ochotně vystavovat před objektivy fotoaparátů děti s vypouklými bříšky... Ale zpět na zem z komiksového světa do toho reálného. Viděl jsem dokument z roku 2009, který u nás na Prima Collu běžel pod názvem „Konspirační teorie s Jesse Venturou“. (Název „Konspirační teorie“ stále považuju za debilní, Jesse Ventura je bývalý herec a americký guvernér.) V tomto dokumentu doktorka Rima Laibow, která léčila hlavy států, cituje jednu ze svých pacientek (hlavu státu... prezidentka, premiérka, královna... není řečeno), a to že podle ní nastal čas na „velký odstřel“, tzn. eliminaci části populace (neboli Thanosovo lusknutí prsty). Jak už jsem řekl, Thanosovy pohnutky chápu, ale tady to trochu smrdí, protože nemá jít o eliminaci náhodnou - elity mají mít „žeton nesmrtelnosti“. Cíl je ale víceméně stejný. Pojďme si tedy ve zkratce projít populační explozi posledních století. Rok 0 (nula) našeho letopočtu. Římská říše se rozkládá od Héraklových sloupů (Gibraltar, Španělsko) až k Perskému zálivu a na celém světě žije 300 milionů lidí... Rok 1000 n.l., v Čechách (které tou dobou dle pověstí existují cca 400 let) vládne Boleslav III. Ryšavý a na celém světě žije 310 milionů lidí. Za tisíc let tedy nic moc přírůstek, ale jdeme dál. V roce 1500 je na Zemi 500 milionů obyvatel, v roce 1750 je to 800 milionů, v roce 1800 980 milionů, v roce 1900 1,6 miliardy, v roce 1950 2,5miliardy... a dnes... 7,8 miliardy. Něco mi říká, že to nabralo příliš velký švung... Četl jsem, že aby mohla lidská civilizace úplně normálně fungovat, uživit se a v rámci evoluce se rozvíjet, stačí 500 milionů obyvatel. Ti ostatní, když to řeknu hodně cynicky, jsou parazité. Takže co když někdo opravdu zahájil deratizaci? Je tato teorie přitažená za vlasy? Jak už jsem nastínil v úvodu, to zjistíme až za nějaký čas.

 

Po roce v komatu

 Kumple moji, loni v unoru mě potkala nemila věc. Po tych bilych hovnach a naledi nebylo ni vidu ni slechu, ale ja sem i tak uklejznul... po hovně jakehosi podvraťaka. A při tym sem jebnul hlavu o tretuar tak nešťastně, že sem skončil v komatu. Nevim, co se se mnu robilo, ale až včera, přesně rok od teho pruseru, mě doktoři vzkřisili k životu. Sice sem čuměl, že byli všeci ve skafandrach a štourali mi v nose jakymsi patykem, ale předtim sem dluho ve špitolu nebyl, tož nevim, jak se te felčarske postupy v poslednich rokach změnily. Pustili mě dudum, ale mě po tym roce tak sušilo, že sem si to misto do chalupy namiřil k nejbližší knajpě, abych ten špitalni lizol splachnul točenym. Lomcuju kliku, zavřite. Idu o kusek dal, bo tam je dalši putyka, ale to same. Dveře na rygel, nigde ni noha. Na ja, „suchy unor“, blesklo mi hlavu. Ale že by se z dobrovolne akce stala povinna? Chtěl žech se kohosi popytať, ale ulice byly vylidněne. Až o kusek dal sem narazil na dvě osoby. Ani nevim, esli to byly baby abo chlopi, bo to bylo zachumlane a na frňaku to mělo jakesi hadry. Jasne, je zima, kuř, smog. Ale že by to teraz brali všeci tak važně? Asi ja, bo koho sem cestu potkal, měl cosik na pysku. Furt mě sušilo, tak sem si řek, že kupim aspoň lahvača v konzumu. No konečně, byl radek, fajně zimny. Ale jak platim, tak mě zarazilo, že u kasy su všecky tužky a pastelky oblepene červenu izolepu. To mi hlava nebrala, ale o chvilu později už sem v tym měl jasno. Šel sem totiž kolem dvuch škol. Tež jak hospody byly zavřite, všude čma. I když sem byl rok v tym komatu, hlava fungovala, a hned mi docvaklo, že je zima jak cyp, tož to asi maju děcka uhelne prazdniny. A pastelky si nemožu kupit, bo by doma určitě měly nutkani cosik psat, malovat, počitat. A prazdniny su prazdniny, to se neda nic robit. Tak zas idu ulicu, ale kolem se naraz přehnaly dva auta četniku. Majaky puštěne, sirena hukala. Ptam se pocestneho, bo zas tam jeden stal s tym nahubkem, esli nevi, co se robi. A on pravil cosik, že pry lyžaři sjižďaju po sněhu. Sice mu přes ten hader nebylo moc rozumět, ale mi hned došlo, že to bude asi zatah na feťaky. To je jasne, no ni. Snih je tyn herojn a oni se tym sjižďaju. No nic, konečně sem dovalil do chalupy, vymlasknul tři radky a chystam se do lužka. Konečně se vyspim ve svojich peřinach. Ale už se těšim na zitřek, bo za tyn rok sem tego tela prosral. Určitě nove filmy natočili, tož do kina musim zajit. Aji divadlo možna dam, nesu žadny buran. A za muzyku, je balova sezona, fajne baby vytancovat. A okupat se pudu do bazena. Jaj, jak se těšim. Rok sem ležel zavřyty v jedne cimře, tož teraz začnu konecně žit a všecko si to vynahradim. Dobrou.