Nachystat seno, oprášit povely „hyjé, čehý, hot“ a nasoukat se do rajtek. Tak nějak vypadá budoucnost cestování v Evropě. Jako synkovi z dědiny mému oku lahodí pohled na koňáka v sedle nebo na koňské spřežení. Ale když se chci přemístit z bodu A do bodu Z, dávám přednost koňským silám pod kapotou. Ale jak dlouho ještě? Nikým nevolené „elity“ rozhodly, že s motorismem na starém kontinentu jednou pro vždy skoncují. A jdou na to systematicky, salámovou metodou. Když jsem před 35 lety poprvé usedl za volant s ještě mokrým štemplem v řidičáku, byla to radost vyjet na cesty. Provoz byl řídký, cesty na tu dobu komfortní. Šofér se mohl kochat krajinou, zdravit protijedoucí, a přitom se přepravoval bezpečně. Dalo by se čekat, že s přibývajícím počtem vozidel dojde logicky ke zvýšení průjezdnosti stávajících komunikací. Jenže nastal pravý opak. Elity se usnesly, že sto let automobilismu stačí a vydaly befel, že jej zkrouhnou. A šly na to od lesa, nejprve udělaly ze šoférování stresovou, traumatickou záležitost. Kdo se dnes pohybuje v běžném provozu, ví, o čem mluvím. Smutné je, že správci silnic (státy, samosprávy) tento úskok nečekali, ale indoktrinovaní propagační masáží se nechali zbalamutit a sami rozjeli procesy pod názvem „zklidňování dopravy“. Z komfortních a bezpečných čtyřproudovek udělali dvoprodovky tím, že na ně načmárali bílé lajny, vybetonovali ostrůvky a různé retardéry. Pak na vybraná místa prskli zpomalovací semafory, které mají tu funkci, že bezpečnost dopravy nezvyšují, naopak u každého dementně nainstalovaného semaforu riziko kolize stoupá a zhoršuje se prostupnost už tak přetížených silnic. Některá servilní města pak navíc omezila rychlost na 30 km/h, kterou se jezdit nedá, a jen tím navázala na model - znechutit motoristům šoférování. Jak už jsem řekl, samosprávy k těmto krokům přistoupily, bo si myslely, jak nejsou pokrokářské a jak nebojují za blaho lidstva. Přitom byly jen tahány za fusekli někým, kdo chce z silnic automobilovou dopravu vymýtit. Výše popsaná opatření se snažila o znechucení jízdy autem. Byl to první, psychologický krok. Protože zafungoval, tak se elity osmělily a už mohly vyrukovat se zákazy. Například likvidací spalovacích motorů do roku 2035. Když si odmyslíme, že elektromobilem, jehož uhlíková stopa (výraz k zblití) je během celé životnosti daleko vyšší než u dieslů či benziňáků, může jezdit jen debil, pak už těm ostatním zbývá jen jízda na koni. Opakuji, že jako synek z dědiny s tím v zásadě nemám problém. Mám Šemíka kde ustájit i čím nakrmit. Mám s tím ale problém jako člověk 21. století a hlavně nevím, jak si poradí měšťáci, kteří seno a stáj nemají.
Žádné komentáře:
Okomentovat