Česko se ocitlo na křižovatce, a ať zabočí kterýmkoli směrem, bude to špatně. Volíme si hlavu státu, reprezentanta lidu a deseti milionů obyvatel. A přitom se do prezidentského klání nepřihlásil nikdo, kdo by to s Českem myslel dobře, komu by šlo o blaho země, kdo by jej chtěl vést k prosperitě a světlé budoucnosti, komu by záleželo na osudu obyvatel. Přihlásilo se devět jedinců, z nichž ani jeden nepředstavoval hodnoty, které prezidentská funkce obnáší. Nemohlo to proto dopadnout jinak, než že se proti sobě ve finále postaví dva kandidáti, z nichž ani jeden není (v tom nejobecnějším smyslu) dobrý člověk. Že to jsou morální mrzáci s pokřivenými charaktery, o tom svědčí jejich rudá minulost. My ale musíme žít přítomností a budoucností. A v tomto ohledu jako mnohem větší hrozbu vnímám pana generála.
Jak už jsem nastínil, oba kandidáti mají zločinecké rysy. Přesto se v mnohém liší. Babiš je gauner klasického střihu. Něco jako lapka, který vám v tramvaji čórne portmonku nebo na parkovišti vybílí auto. Pavel je naopak ten fešáček v obleku na prodejní akci. Hovoří zdvořile a vystupuje distingovaně, ale pak obere nebohou babičku o celoživotní úspory.
Když máte na výběr ze dvou nesympatických osob, nabízí se možnost plebiscit ignorovat. Jenže nevolit není řešením. To, že se mi oba kandidáti protiví, musím nechat stranou a myslet na Česko jako celek. A pro budoucnost země je z mého pohledu lepší volbou Babiš. Aby nedošlo k omylu, nejsem jeho příznivcem, naopak jej celé roky nesnáším a pohrdám jím. Ale jsem pragmatik. Babišovi jde jen o sobe a svůj byznys. Kandiduje, protože se tak sám rozhodl. Pokud uspěje, bude chtít, aby mu šlapaly kšefty. A protože svůj byznys provozuje v Česku, může z toho něco kápnout i naší zemi a nějaký ten drobek může spadnout pod stůl i obyvatelům.
Naopak generál Pavel se jednou ráno nevzbudil a neřekl si „Budu prezidentem“. Ne ne, je to projekt. Byl vytipován, financován, školen. Byl vybrán, protože umí poslouchat rozkazy, bude dobře vypadat na známkách či obrazech za katedrami a nebude v projevech používat slovo „kunda“. A mnohým voličům už jen toto stačí. Kdyby si jej jako loutku vybrali zájmové skupiny z Česka, které mají s naší zemí dobré úmysly, třeba by mi to stačilo také. Jenže zájmové skupiny, které „projekt Pavel“ stvořily a financují, nejsou tuzemské. A co si budeme lhát, Amíkům a jejich přisluhovačům v Prusku a Bruselu o blaho nějakého Česka fakt nejde. Pročež i jejich prezidentský kandidát a vazal bude upřednostňovat zájmy cizích mocností před zájmy českými. A protože těmto zahraničním chlebodárcům už nyní slouží i premiér, v případě jeho spojenectví s loutkovým generálem na hradě by to znamenalo obrovskou hrozbu pro Česko. Takže nemohu jinak a v pátek musím chtě nechtě dát hlas generálovu nenáviděnému soupeři.
P.S.
Jsem si stoprocentně jist, že se na mém současném nelichotivém zdravotním stavu podepsal krom odfláknuté životosprávy především stres. A ten stres mi přivodil nejen uspěchaný životní styl, ale hlavně to, co se na naší domovské planetě v posledních letech děje. A tak jsem se zařekl, že už se rozčilovat nebudu. Že už například nebudu sledovat jakékoli „hlavní“, tendenčně připravované zprávy a spokojím se s tím, že si přečtu, kolik tygrů nelegálně chová pidlooký neandrtálec z klece nebo jaké kozy si nechala udělat jeho plastiková Lalala. A také jsem se zařekl, že už nebudu nic komentovat. Protentokrát jsem ale musel udělat výjimku.
P.P.S.
V mládí jsem nevěřil médiím hlavního proudu. Ostatně, za socíku by jim věřil jen blbec. Jenže já jim nevěřím ani nyní, protože funkce médií se od té před listopadem 89 nijak zásadně neliší. Nestrannost je blud, média vždy hájí něčí zájmy. A je třeba prohlédnout, čí. Nevěřil jsem médiím, pokud šlo o covidgate… a udělal jsem dobře. Nevěřil jsem médiím, pokud šlo o ukrajinofilii a budování nenávisti ke všemu ruskému… a udělal jsem dobře. A nyní jim nevěřím, když chtějí na hrad protlačit jenerála.
