Jsi Čech, tak si toho važ!

Můžu mít k osobě Andreje Babiše stovky výhrad (a mám). Ale protože jsme ve válce (s mikroskopickým nepřítelem), máme obrovské štěstí, že nám šéfuje byznysmen s ostrými lokty, který řídí stát nekompromisně jako firmu. Neumím si představit, jak by to dopadlo, kdyby tomu velel nějaký profesůrek, který sice umí plamenně hovořit u pultíku, ale doma spálí vodu na čaj, ztratí se mezi regály v marketu a v praktickém životě je nepoužitelný. Vlastně si to umím představit, stačí se podívat na západ od našich hranic, jak situaci (ne)zvládají tamní politické karikatury.
Štve mě, že teď chodíme (vlastně nechodíme) městy duchů, která vypadají jako po zombie apokalypse? Že se bojíme o své zdraví a životy, nemůžeme do kina, na fotbal, do krámů (s malými výjimkami), do hospody? Že dýcháme přes masky jako Darth Vader? Jasně že štve, ovšem je to nezbytné. Ale vidím v tom všem i pozitiva. Tím nemyslím „pozitiva“ toho německého kripla, který v tamní veřejnoprávní telce (jejíž vedení je podobně zdegenerované jako naše) oslavuje vychcípání penzistů. Mám na mysli jiná pozitiva...
Evropa (když pominu drsnou jugoslávskou bratrovražednou řež) žije 75 let v míru. A když si člověk tak dlouho rochní v klídku a blahobytu, začne mu z toho šibat a vymýšlí dekadentní zhůvěřilosti. X různých pohlaví, hysterický feminismus, novořeč (newspeak, cenzurovaný jazyk, viz kniha George Orwella 1984), požadavky menšin nadřazené zájmům většiny atd. Lidstvo začalo degenerovat a už prostě potřebovalo nějakou facku. Tajně proto doufám, že se díky pandemii lidé vrátí aspoň trochu do reality a budou místo bejkárem řešit životně důležité, normální věci.
Ať už se mrcha SARS-CoV-2 vyvinula na hřbetu netopýra, nebo ji vykutil někdo v laboratoři, ještě jeden kladný bodík by si mohla připsat. Eurohujeři sice říkají, že hranice států jsou jen čáry na mapách, já ale tvrdím pravý opak. Hranice mají odnepaměti svůj význam a zastávám názor, že je vhodné je střežit. Alespoň tím, že bude na ofi přechodech někdo stát a kontrolovat. Ne buzerovat a šikanovat jako před 40 50 lety. Prostě ověřovat, kdo kam camrá a proč. Že jsme si z Evropy udělali průchoďák, je cestou do pekel.
Novodobí liberálové se snažili udělat z vlastenectví téměř zločin. Proto mám naději, že potvora korona přispěje k renesanci patriotismu, k hrdosti na vlastní národ, odkazy předků a k obnově funkce samostatných států. A že si nebudeme moct rok dva máčet hemeroidy ve slané vodě? No bože. Česko je krásné a lze tady desítky let strávit na dovčách a odhalovat parádní zákoutí naší domoviny.
Na závěr si proto vypůjčím úryvek z jedné písně Orlíku. Byl to sice band mírně kontroverzní, za tímto veršem si ale stojím: Jsi Čech, Čech, Čech, tak si toho važ!

Za volantem sedí vrah

Rád vařím a plotýnky na mém sporáku jsou celkem v cajku. Ovšem ty, které mají spolu s dalšími komponenty páteře zajistit, abychom nechodili shrbení jako opičáci, začaly stávkovat. Dvě z nich se vypravily na výlet, jedna skoro půl cenťáku doprava, druhá urazila stejnou trasu na druhou stranu. Jejich jarní skopičiny mě tak dostaly do špitálu, kam si chodím denně na hoďku až dvě lehnout a kde mi ládují do žil nějaký sajrajt proti bolesti. Má starostlivá přítelkyně si předem složení onoho sajrajtu vygooglila, aby zjistila, zda po něm budu moct řídit. Tento zodpovědný přístup ale dostal hned během mé první kúry pěkně na hubu.
Na těch pryčnách, kde každému vede do podpaží nějaký šlauch, jsem nejmladší. Hned vedle mě například ležel děda 85+. Stařeček, pokřivený, sešlý. Blbě chodil, jen se ploužil a trápí jej nespecifikované bolesti, kvůli kterým chodí na infuze. Kdybych ho viděl sedět někde na schodech s flašinetem, nedivil bych se a hodil bych mu do klobouku nějakou zlatku. Bylo by mi ho líto. Viděl jsem ale něco docela jiného. Sotva nám odpojili šlaušky a vyšli jsme z nemocnice, staroušek se dobelhal k prvnímu autu u vchodu. Nasoukal se za volant a stylem přískoků a kličkování ze strany na stranu vozovky vyrazil fabií k domovu.
Furt všude omílají, že největší paseku na silnicích dělají nezodpovědní mlaďoši. I pojišťovny jim napaří takovou taxu za pojistné, že z toho jde hlava šejdrem. Já si ale myslím pravý opak. Největší peklo v silničním provozu je potkat za volantem geronta. Dřív se jím říkalo „klobukoví“, bo měli všichni na palici nějakou hučku. Mnoho z nich blbě vidí, neslyší, jejich reflexy jsou na bodu mrazu a třes v rukou mají takový, že jím stačí nasypat do dlaní zrní, poslat je na pole a budou mít větší efektivitu než secí stroj.
Vždy nám vtloukali, že se máme ke starším chovat slušně a máme si jich vážit, vždyť nás vychovali, starali se o nás. OK, souhlasím. To ale v případě senilních a nezodpovědných gerontů za volanty neplatí. Vždyť auto je vnímáno i jako zbraň a tyto neřízené přestárlé střely jsou tudíž potencionálními vrahy.