Na těch pryčnách, kde každému vede do podpaží nějaký šlauch, jsem nejmladší. Hned vedle mě například ležel děda 85+. Stařeček, pokřivený, sešlý. Blbě chodil, jen se ploužil a trápí jej nespecifikované bolesti, kvůli kterým chodí na infuze. Kdybych ho viděl sedět někde na schodech s flašinetem, nedivil bych se a hodil bych mu do klobouku nějakou zlatku. Bylo by mi ho líto. Viděl jsem ale něco docela jiného. Sotva nám odpojili šlaušky a vyšli jsme z nemocnice, staroušek se dobelhal k prvnímu autu u vchodu. Nasoukal se za volant a stylem přískoků a kličkování ze strany na stranu vozovky vyrazil fabií k domovu.
Furt všude omílají, že největší paseku na silnicích dělají nezodpovědní mlaďoši. I pojišťovny jim napaří takovou taxu za pojistné, že z toho jde hlava šejdrem. Já si ale myslím pravý opak. Největší peklo v silničním provozu je potkat za volantem geronta. Dřív se jím říkalo „klobukoví“, bo měli všichni na palici nějakou hučku. Mnoho z nich blbě vidí, neslyší, jejich reflexy jsou na bodu mrazu a třes v rukou mají takový, že jím stačí nasypat do dlaní zrní, poslat je na pole a budou mít větší efektivitu než secí stroj.
Vždy nám vtloukali, že se máme ke starším chovat slušně a máme si jich vážit, vždyť nás vychovali, starali se o nás. OK, souhlasím. To ale v případě senilních a nezodpovědných gerontů za volanty neplatí. Vždyť auto je vnímáno i jako zbraň a tyto neřízené přestárlé střely jsou tudíž potencionálními vrahy.
Žádné komentáře:
Okomentovat