Nějaký nezdvořák vám kýchne do obličeje a domů odcházíte s chřipkou. Nebo večer trochu zakalíte a ráno máte kocovinu. Na tyto situace myslí stále více zaměstnavatelů a nabízí svým ovečkám řešení. Můžou si bez udání důvodů vybrat jeden či dva dny volna ročně. Není to nemocenská, není to dovolená, je to solidární gesto. Skvělá myšlenka, která si zaslouží palec nahoru. Je tu ale háček. Pro tyto rekonvalescenční dny se vžilo označení „sick days“. A já si kladu otázku: Sakra, proč? Klasická nemocenská se oficiálně označuje jako pracovní neschopnost. Tak proč by se tato jednorázová marodka nemohla jmenovat třeba „den nemoci“ nebo nějak podobně? Prostě česky. To by ale človíček, který tento anglický termín zavedl do našeho prostředí, nesměl být líný nebo hloupý (nebo obojí).
A další příklad... Měl jsem něco napsat o novém ministerském projektu, který se týká školství. Projekt sám o sobě je v poho, akorát mu nějaký chytrák dal zavádějící název „Klima“. Ponechme stranou, že to evokuje něco se životním prostředním nebo klimakteriem kantorek. Údajně bylo myšleno klima jako celkové školní prostředí. Budiž. Jenže onomu chytrákovi to bylo málo, a tak ho napadlo, že „Klima“ bude zkratkou, a tak se dodatečně k jednotlivým písmenům snažil naroubovat slova. A vypadly z něj mimo jiné výrazy „L - leadership, I - inkluze, M - mentoring...“ A v tu chvíli jsem si, coby milovník českého jazyka, odblinkl.
Nemám nic proti angličtině. Je to hezký jazyk, melodický a písně v angličtině znějí skvěle, byť jejich texty ve většině případů vyjadřují infantilní bláboly. Angličtina mi obecně nevadí, jen nechápu, proč si převzatými výrazy zasíráme mateřský jazyk. Angličtina v Česku úředním jazykem není, naopak zde máme Ústav pro jazyk český, který by měl pro nové výrazy (v souvislosti např. s novými technologiemi jich vznikla celá řada) vymýšlet české alternativy. Jenže naši jazykovědci to nedělají, prostě na to kašlou. Snazší je převzít něco ze západu. Co by na to asi řekli Dobrovský s Jungmannem, národní obrozenci, kteří se naopak snažili vymyslet českou alternativu pro kdejakou germanismem zavánějící ptákovinu. Jejich nosočistoplena (kapesník), klapobřinkostroj (piáno) či bručka (basa) sice upadly v zapomnění, ale aspoň se snažili. My na to naopak prdíme, naše národní cítění šlo do kopru. Z anglofonního slovníku přebíráme jeden výraz za druhým a vůbec se nepozastavujeme nad jejich významy. A tak outsourcujeme, brífinkujeme, brainstormingujeme, chatuje, lajkujeme... Třeba v úvodu zmíněné „sick“ může znamenat nemoc, ale také duševní poruchu. Takže teď nevím... když si vyberu sick days, jsem marod nebo magor?
Žádné komentáře:
Okomentovat