Oslovil mě kolega, že by bylo fajn napsat oslavný článek o rodinné výstavbě. Že prý ve městě vyrostlo loni mnohem více baráků než v letech předešlých, jupí. „Oslavný?!“ vytřeštil jsem oči. „Ty vole, dyk to je průser, za který nám příští generace plivnou přes urnu do ksichtu.“
Nejsem žádný hipísák a eko terorista, který se přiváže řetězem ke stromu, jakmile uzří dřevorubce. Ale myslím dopředu. Když otec, blahé paměti, sázel ovocné stromy, říkával, že je nesází pro sebe, ale pro mě. Protože až začnou pořádně plodit, už tady nebude. Svatá pravda. A tak i já teď sázím stromy pro své potomky. Jenže většina lidí takhle neuvažuje, jsou krátkozrací.
Za posledních 50 let zmizelo v Česku kvůli výstavbě, laicky bylo zabetonováno, 3 000 000 000 metrů čtverečných (tři miliardy m2) půdy. To je pro info rozloha celého Karlovarského kraje nebo šest celých měst Praha. Něco zaplácly nové silnice, něco fabriky, sklady, výrobní haly a nemalou část spolkla rodinná výstavba. Protože v poslední každý, do má díru do zadku, chce bydlet ve svém. Ti, co na to maj... mafiáni i slušní byznysmeni (stačí zajít do šatníku, prošmejdit kapsy v několika sáčcích, kam si ukládají drobné na sváču a tak, a mají hotovost na rezidenci). Ale staví i ti, co na to nemaj. Prostě se zadluží do třetího kolene. A nespočítají si, že v době, kdy budou dluh splácet jejich vnuci, už pastouška postavená za měsíc z papundeklu stát nebude. Zůstane jen zplundrovaný pozemek. A kam to povede, jaký průser z toho bude (nebo už je)?
Ubývá půdy, která při lijácích zachytává vodu. Takže se teď každou chvíli sebemenší stružka rozlije a lidé v okolních domech nahazují udice v obýváku. Za to nemůže El Niño, ale lidská debilita. Volně žijící zvířata se nemají kde nažrat, včely co opylovat. Skoro každý novodobý kolonizátor vesnic má kolem baráku anglický pažit, tam si ani Mája nevrzne.
Počet obyvatel Česka nepřibývá, spíše naopak. Tak kde všichni, kteří si teď tak horlivě staví příbytky, bydleli? V zemljankách? Prdlajs, ve městech. A s těmi bude co? Byty a celé domy se budou postupně vylidňovat a zůstanou nám města duchů. Prázdné baráky, o které se nebude chtít nikdo starat.
Sám žiju na vsi (ve více než 200 let staré chalupě, rod tu žil mnoho generací) a sleduju, jak i naší dědině dává budovatelské úsilí na frak. Rád si vyrazím se psem na prochajdu, zatím to ještě jde. Projdu se pěšinou v polích, omrknu nějakou tu srnu na louce, juknu do lesíku. Kam půjdu za pár let? Po asfaltce uprostřed anonymního satelitu a budu se kochat leda sádrovými trpaslíky za ploty. Fakt pěkně vyhlídky, díky, nechci.
Žádné komentáře:
Okomentovat