Zhlédl jsem na DVTV rozhovor Martina Veselovského s novinářkou Kateřinou Janouchovou, původem Češkou, ovšem desítky let žijící ve Švédsku (doporučuju kouknout:
https://video.aktualne.cz/dvtv/svedsko-prestava-zvladat-migraci-narusta-kriminalita-i-strac/r~0ab6755ad5de11e681020025900fea04/). Povídání se točí hlavně kolem migrantů, kteří zaplavili vstřícnou zemi tří korunek. Mimoděk se ale dotklo i dalších témat, která s politikou otevřeného náručí nepřímo souvisí. Novinářka komentovala proměnu Švédska, které se před lety vydalo cestou všeobjímající pravdy, lásky, dobroty a rovnosti (z toho mj. plyne právě ta ochota pomáhat dětem (mužům 25-30 let) ze zubožených zemí (mládenci v najkách s ajfouny)). Hovořila o tom, že seveřané, byť přivedou na svět nevycválaného fracka, nesmí mu během výchovného procesu dát na zadek. Nebo že v rámci rovnosti pohlaví muži nesmí ženám pomoci z kabátu, podržet dveře atd. Prostě jakýkoli projev galantnosti je tabu, všichni jsou si rovni. Novinářka konstatovala, že se pak muži cítí nejistí, ušlápnutí, bojí se, aby je za lichotku feministky nevykastrovaly. Z potomků Thóra a hrdých Vikingů se zkrátka staly bezpohlavní, podpantoflácké, připodělané karikatury mužů. Sama Janouchová konstatovala, že je to špatně. Že i Švédově vědí, že je to špatně, a tak se ozbrojují (kvůli migrantům) nebo uvažují o emigraci. V této souvislosti mi vytanula na mysl až kacířská myšlenka. Že bychom vlastně my Češi měli být vděční za éru totality. Hned vysvětlím. Západ se v uplynulých desetiletích vyvíjel a po hrůzách poslední války se rozhodl jít cestou do extrému vybičované ultramírumilovnosti. Jenže jak se nyní ukazuje na příkladu Švédska (ale i Francie, Německa apod.) je to slepá ulička. Nebo ještě přesněji je to ulička, která vede rovnou do pekla. Právě proto (a teď navazuji na kacířovinu) bychom měli být rádi, že jsme žili v hermeticky uzavřené rezervaci. Bylo to sice období nesvobody, ale zachovali jsme si své tradice, zvyky a zdravý „selský“ rozum. Jako když badatelé objeví uprostřed Amazonského pralesa civilizací nedotčený kmen domorodců. A nyní, v době svobody, když vidíme, že byla evoluční odbočka západních zemí úplně scestná, můžeme se z toho poučit a jít cestou vlastní. Cestou normálnosti.
A ještě jedna věc mě napadla. Když už se švédští muži natolik změnili, škoda, že tato proměna neproběhla v 17. století, kdy během Třicetileté války švédská vojska naši kotlinu vyplenila, vyrabovala a ukořistila, co se dalo. Ovšem kdyby tehdy do války táhli současní zástupci švédské mužské populace, s takovými dámičkami by naši předči zatočili raz dva.
Žádné komentáře:
Okomentovat