Máme tu Vánoce, cukroví, kapra, stromeček. Ale taky nákupní šílenství či obžerství pod jehličím. Kdekdo se pak pohoršuje, že jsou současné Vánoce spíše svátky konzumu a na tradice se zapomíná. Vážně? A na které konkrétně? Pokud vám vytanou na mysl ty křesťanské, tak s těmi nemají svátky v tomto ročním období nic společného. A s Ježíškem už vůbec ne. Kacířský názor? Tak to vezměme od začátku.
Na dotaz, co že si v tuto dobu připomínáme, ze sebe i neznaboh vysouká, že narození Ježíška, Ježíše Krista, Ježíše Nazaretského a tak dále. Nuže nahlédněme do historie... Tento budoucí potulný kazatel přišel na svět kolem roku nula, plus mínus deset let (spíše mínus), historikové se ještě nedohodli. Přesný rok neznáme, jenže my, světe, div se, neznáme ani měsíc, natož den. Datum 25. prosince kdysi křesťané střelili od pasu. No, až tak mirnix tirnix to nebylo, oni si to datum „půjčili“, ale o tom za moment.
To, že neznáme datum narození Ježíše, oficiálně přiznává, držte si klobouky, i církev. A že by to vědět chtěla, to mi věřte. Však také její hlavy pomazané bádaly a bádaly, ale žádného data v análech se nedopídily. Není divu. Když se svobodné matce narodí capart někde v chýši (Lukáš) či jeskyni (Matouš - ano, na Ježíškovo narození mysleli v knize knih jen dva apoštolové a každý uvádí jinou porodnici... a rozhodně to nebylo v jesličkách, to je novodobá báchorka), koho by to tehdy zajímalo. Zájem o osobu onoho děcka rostl až v pozdějších letech. Představte si, že by se v roce nula někde na seně narodil Kája Gottů, Bůh jiného druhu. Dokud by neotevřel ústa a nevyletělo mu z nich hejno zlatých slavíků, taky by jeho datum narození nikdo netesal do kamene.
Ježíškův rodný list neexistuje, a tak se nejeden Indiana Jones v kutně snažil nalézt aspoň indicie, vodítka. Třeba Lukáš píše (v Bibli, ne ve scénáři Kamaráda do deště), že když přišel Ježíš na svět, motali se opodál bačové na pastvině. To už samo o sobě vylučuje prosinec a vlastně celou zimu. Badatelé se proto veskrze přiklánějí k jaru, nečastěji zmiňují březen a duben. Tak kde se, proboha, vzal ten 25. prosinec? Nuže s tím přišel jako první (aspoň se mu prvenství připisuje) jistý Hippolyt, první vzdoropapež, na počátku 3. století (pěkně dlouho po Kristu). A proč se on i křesťané k tomuto datu upnuli a „zavedli“ do té doby neexistující Vánoce? Nezavedli, jen si je přivlastnili. V tomto období se lidé veselili a obdarovávali celá staletí. Akorát tomu neříkali Vánoce (a netýkaly se Ježíška), nýbrž Saturnálie, k poctě boha Saturna, a juchali při nich pohané. Křesťané, jak známo, s pohany rázně skoncovali. To vžité prosincové datum se jim ovšem líbilo. Ale aby to nebyl jen bohapustý mejdan, rozhodli se mu dát duchovní rozměr. A tak z kvetoucího jara přesunuli narození Ježíška na prosinec a nechali ho, chudáčka, na seně mrznout.
Od chvíle, kdy si křesťané vymysleli Vánoce, uplynulo osmnáct set let. To už lze nazvat tradicí, uznávám. Ovšem tento obyčej nemá žádný reálný zaklad, je vycucaný z prstu a na jeho počátku bylo plagiátorství a retuše v rodných listech. Když tedy dnešní Vánoce pojímáme konzumně, jucháme a popíjíme vaječňák, v zásadě to nic špatného není. Staří Římané či Řekové to v této době dělali také. Všem tedy přeji šťastné a veselé Saturnálie.
Žádné komentáře:
Okomentovat